Manýrismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Manýrismus je výraz, mající v umění dvojí význam :
- umělecká tvorba založená na manýře, tj. na zaběhnutém způsobu tvorby, opakující stále tutéž formální a technickou zkušenost
- slohové období mezi renesancí a barokem
Manýrismus byl směrem, který v 16. století (okolo roku 1520) zaujímal hlavní pozici v umění Itálie, Španělska a Francie. Název byl odvozen z italského slova myniera, které znamená jakýsi nestandardní způsob chování. Manýrismus bývá často označován jako úpadkový styl, neboť jeho hlavním cílem bylo přerušit způsob tvorby, opakující stále tutéž formální a technickou zkušenost a dokonalost, jež byl typický pro tehdejší renesanci. Dnes je manýrismus oceňován pro vyobrazení osobního nadhledu tehdejších umělců, bez návaznosti k tehdejší dokonalosti a všem ideálům. Tradičním projevem bývají protáhlé a nadměrně svalnaté postavy. Nejznámějším obdivovatelem manýrismu byl Rudolf II., jež hostil na Pražském hradě mnoho manýristických umělců. V průběhu doby se manýrismus vyvinul v Baroko, které vyvrcholilo v 17. století
| Předchůdce: | 16. století | Nástupce: |
| renesance | Manýrismus | baroko |
