Nadregionální biocentrum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nadregionální biocentrum je základní jednotka územního systému ekologické stability na nadregionální úrovni. Jde o prostor umožňující existenci a nerušený vývoj přirozených ekosystémů v určitém regionu. Nadregionální biocentrum by mělo sdružovat ekosystémy, jejichž význam je minimálně celostátní, spíše středoevropský.

Hlavní funkcí biocenter nadregionálního významu je uchovat prostor pro existenci a nerušený vývoj reprezentativních typů přirozených ekosystémů příslušného bioregionu. Nadregionální biocentra jsou rozlišena na unikátní a reprezentativní.

• NRBC reprezentativní jsou reprezentativními pro biogeografický region v rámci podprovincie.
• NRBC unikátní jsou unikátní v rámci podprovincie.

Každý typ přirozeného ekosystému v dané podprovincii by měl být zastoupen alespoň v jednom reprezentativním nadregionálním biocentru. Výjimkou jsou ekosystémy, které jsou v rámci dané podprovincie velmi vzácné a netypické.

Biocentra se člení na jádrovou a nárazníkovou (pufrační) zónu. Biocentra jsou propojena do sítě pomocí nadregionálních biokoridorů.

Jádra jsou tvořena přírodními, popřípadě i přírodě blízkými společenstvy s velkou diverzitou. V nárazníkové (pufrační) zóně je potřeba vhodným managementem dosáhnout alespoň přírodě blízkých ekosystémů.

Jádrové území nadregionálního biocentra musí mít minimální rozlohu odpovídající doporučené rozloze regionálního biocentra (obvykle mezi 10 a 50 ha). Minimální celková plocha nadregionálního biocentra nesmí být menší než 1 000 ha. Taková plocha již umožňuje nerušené rozmnožování většině druhů živočichů.

Příklady nadregionálních biocenter:

• Dívčí kámen (Blanský les)
• Pálava
• Stará řeka (Třeboňsko)
• Svatošské skály (Slavkovský les)
• Třemšín (Brdy)