Nicola Porpora
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nicola (Antonio) Porpora, (17. srpna 1686, Neapol – 3. března 1768, Neapol), italský skladatel operní a chrámové hudby, představitel neapolské operní školy.
Obsah |
[editovat] Život
Porpora se narodil 17. srpna 1686 v Neapoli jako syn Carla a Cateriny Porporových. Otec byl neapolským knihkupcem. Ve věku 10 let byl přijat na konzervatoř Conservatorio dei Poveri di Gesu Cristo, kde jeho prvním učitelem kompozice byl Gaetano Greco. Aby se udržel na studiích přivydělával si již od roku 1699 výukou hudby.
První zakázku na operu obdržel v roce 1708. Byla to opera „L'Aggrippina“ a měla okamžitý úspěch. Jeho kariéru je možno sledovat podle podpisů na partiturách svých oper. V roce 1711 byl kapelníkem prince Phillipa Hessenského, generála rakouské armády v Neapoli. V roce 1713 byl kapelníkem portugalského velvyslance v Římě a v roce 1715 maestrem prestižní konzervatoře Conservatorio di S Onofrio. O rok později obdržel čestný titul od price Phillipa, který byl v té době již guvernérem mantovským.
V roce 1717 tragicky zahynuli otec i bratr a Porpora znásobil sou pedagogickou činnost, aby mohl podporovat rodinu.
Operní scéna v Neapoli byla v té době ovládána Alessandrem Scarlattim. Porpora využil příležitosti když Scarlatti odcestoval a uvedl na scénu krátce po sobě dvě opery u příležitosti jmenin a narozenin císařovny Alžběty (manželky KarlaVI.) a o rok později začala jeho spolupráce s dvěma vynikajícími umělci té doby, básníkem Pietrem Metastasiem a později slavným kastrátem Farinellim. V té době bylo Farinellimu pouhých 16 let.
Porpora prorazil i na římských scénách a byl si tak jist svou katérou operního skladatele, že se roku 1722 vzdal pedagogické činnosti na neapolských konzervatořích.
V roce 1724 uskutečnil bez většího úspěchu turné do Německa a Rakouska s operou „Damiro e Pitia“. Císař Karel VI. shledal jeho hudbu příliš ozdobnou a vyumělkovanou. Vrátil se tedy do Itálie, kde slavil velké úspěchy v Benátkách. Oceněním jeho umění bylo jmenování „Maestro del pio Ospedale degli'Incurabili“.
I v Benátkách však musel o svou pozici tvrdě bojovat. Nejprve soutěžil o přízeň publika s Leonardem Vincim a po jeho smrti mu vyvstal celoživotní konkurent v Johannu Adolfovi Hasse. V roce 1733 přijal v Londýně pozvání operní společnosti „Opera of the Nobility“, která měla konkurovat obdobné operní společnosti G. F. Händela. Porporovy opery se dávaly v Lincoln's Inn Fields Theatre a po počátečních úspěších se společnost začala potýkat s finančními problémy. Porpora se v roce 1736 vrátil do Benátek. Útěchou mu mohlo být, že získal přátelství Prince Waleského, kterému věnoval několik skladeb a patrně i to, že Händelova operní společnost skončila obdobně
Po příjezdu do Benátek byl obdržel titul „Maestro Incurabili“ a uvedl několik oper v hlavních benátských divadlech. V roce 1738 přesídlil do Neapole, odkud obdržel zakázku na operu k narozeninám neapolského krále Karla VII. a byl jmenován kapeníkem konzervatoře Conservatorio di S Maria di Loreto.
Po krátké zastávce v Londýně, kde uvedl premiéru své opery „Temistocle“ v Královském divadle (22. února 1743), se vrátil do Benátek a plně se věnoval výuce na konzervatoři Ospedaletto.
V roce 1747 byl pozván do Drážďan k saskému dvoru jako učitel zpěvu princezny Marie Antonie Walpurgis. Zde se opět setkal se svým starým rivalem Johannem Adolfem Hassem. Konflikt byl o to větší, že Porpora se snažil prosadit mladou sopranistku Reginu Mingotti proti manželce J. A. Hasse Faustině Bordoni. Navzdory těmto osobním kontroverzím byl Porpora jmenován dvorním kapelníkem (zatímco Hasse byl vrchním kapelníkem). U saského dvora sloužil až do r. 1752, kdy odešel do Vídně.
Ve Vídni obnovil přátelství s Pietrem Metastasiem a vyučoval řadu prominentních osobností. Mezi jeho žáky patřil i Joseph Haydn, který mu také vypomáhal jako korepetitor. Haydn později prohlásil, že skutečné základy kompozice mu dal právě Nicola Porpora.
V roce 1759 mu saský dvůr s ohledem na vypuknutí Sedmileté války přestal vyplácet penzi. Přijal ještě zaměstnání na neapolských konzervatořích a zakázku na operu pro Teatro San Carlo. Ta však skončila neúspěchem. V září roku 1761 ze zdravotních důvodů na pedagigckou činnost rezignoval. Poslední léta svého života prožil v Neapoli.
Po životě plném slávy a mezinárodního uznání zemřel v chudobě 3. března 1768. Na jeho zádušní mši v chrámu Ecce Homo účinkovali všichni významní hudebníci Neapole bez nároku na odměnu.
[editovat] Dílo
Dílo Nicola Porpory je velice rozsáhlé. Kromě skladeb uvedených v následujícím seznamu zkomponoval 130 světských kantát, 40 chrámových sborů, 7 mší, 9 sólových motet, 13 mariánských antifon a 22 jiných liturgických skladeb.
Těžiště Porporova díla je ve vokální tvorbě, zejména v opeře. Jeho nezanedbatelným vkladem do rozvoje tohoto žánru jsou recitativy, které se svou intonací a rytmem přibližují hovorové řeči. Instrumentální dílo je relativně malé. Dodnes živý je violoncellový koncert a Sinfonie da camera (op. 2).
[editovat] Opery
- Adelaide - Řím, Teatro Alibert delle Dame, 1723
- Amare per regnare - Řím, Teatro Alibert delle Dame, 1723
- Annibale - Benátky, S Angelo, 1731
- Arianna e Teseo - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo, 1727
- Arianna in Naxo - Londýn, Lincolns Inn Fields Theatre, 1733
- Basilio re d'oriente - Neapol, Fiorentini, 1713
- Berenice regina d'Egitto o vero Le gare d'amore e di politica - Řím, Teatro Capranica, 1718
- Carlo il calvo - Řím, Teatro Alibert delle Dame, 1738
- Damiro e Pitia o vero Le gare dell'amicitia e dell'amore - Mnichov, 1724
- Didone abbandonata - Reggio nell'Emilia, 1724
- Enea nel Lazio - Londýn, Lincolns Inn Fields Theatre, 1734
- Ezio - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo, 1728
- Faramondo - Neapol, Teatro di S Bartolomeo, 1719
- Filandro - Drážďany, 1747
- Flavio Anicio Olibrio (2. verze)- Řím, Teatro Alibert delle Dame, 1722
- Flavio Anicio Olibrio (1. verze) - Neapol, Teatro di S Bartolomeo, 1711
- Germanico in Germania - Řím, Teatro Capranica, 1732
- Ifigenia in Aulide - Londýn, Kings Theatre in the Haymarket, 1735
- II trionfo di Camilia (2. verze) - Neapol, S Carlo, 1760
- Il barone di Zampano - Neapol, Nuovo, 1739
- Il trionfo del valore - Neapol, Nuovo, 1741
- Il trionfo di Camilla (1. verze) - Neapol, S Carlo, 1740
- Issipile - Řím, Pioli Palazzo Rucellai, 1733
- L'Agrippina - Neapol, Palazzo Reale, 1708
- La Semiramide riconosciuta (2. verze) - Neapol, S Carlo, 1739
- La verita nell'inganno - Milán, Regio Ducal,1726
- Lucio Papirio - Benátky, S Cassiano,1737
- L'amico fedele - Neapol, Fiorentin,. 1739
- Meride e Selinunte - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo,1727
- Mitridate - Řím, Teatro Capranica, 1730
- Mitridate - Londýn, Kings Theatre in the Haymarket, 1736
- Polifemo - Londýn, Kings Theatre in the Haymarket, 1735
- Poro - Turín, Regio,1731
- Rosbale - Benátky. Teatro S Giovanni Grisostom,. 1737
- Semiramide regina dell'Assiria - Neapol,Teatro di S Bartolomeo, 1724
- Semiramide riconosciuta (1. verze) - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo, 1729
- Siface (1. verze) - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo, 1724
- Siface (2. verze) - Řím, Teatro Capranica, 1730
- Siroe re di Persia - Řím, Teatro Alibert delle Dame, 1727
- Statira - Benátky, Teatro S Giovanni Grisostomo, 1742
- Tamerlano - Turín, Regio,1730
- Temistocle - Londýn, Kings Theatre in the Haymarket, 1743
- Tiridate - Neapol, S Carlo, 1740
[editovat] Serenády
- Angelica - Neapol, Palazzo de Prencipe di Torella, 1720
- Cantata a 4 (Fortuna, Genio, Valore, Gloria) - ,Řím Palazzo Odescalchi, 1712
- Componimento drammatico: da cantarsi nel giorno del glorioso nome…della imperatrice regnante Elisabetta Cristina - Řím, Palazzo Cardinale Cienfuego, 1732
- Festa d'Imeneo - Londýn, 1736 (ke svatbě Prince Waleského)
- Giasone - Neapol, Palazzo Reale, 1732
- Gli orti esperidi - Neapol, Palazzo Reale, 1721
- Imeneo in Atene (2. verze) - Benátky, S Samuele, 1726
- Imeneo (1. verze) - Neapol, Palazzo de Principe di Montemiletto, 1723
- Intermezzo - Madrid, ke svatbě Prince Filipa
- Le nozze d'Ercole ed Hebe - Neapol, Palazzo Pignatelli, 1739
- Nuova aurea e culta eta dell'onore - Lucca, Palazzo del Marchese di Fontes, 1713
- Serenata (Deianira, Iole, Ercole) - Neapol, 1712
[editovat] Pasticia
- Artaserse - 1721
- Artaserse - 1734i
- Belmira - 1734
- Orfeo - 1736
[editovat] Duchovní opery, kantáty a oratoria
- Cantata: da recitarsi nel Palazzo Apostolico la notte del SS Natale - Řím, Palazzo Apostolico, 1732
- David e Bersabea - Oratorium, Londýn, 1734
- Ermengildo - Sbory ke křesťanské tragedii, Neapol 1729
- Il Gideone - Vídeň, 1737
- Il martirio di S Eugenia - Tragedia sacra, Neapol, Conservatorio S Onofrio, 1721
- Il martirio di S Giovanni Nepomuceno - Anzione sacra, Lent, 1732
- Il trionfo della divina giustizia ne'tormenti e morte di Giesů Cristo signor nostro - Drama sacro Neapol, S Luigi di Palazzo, 1716
- Il verbo in carne (oratorio per la nascita di Gesu Cristo) - Řím, 1748
- Israel ab Aegyptus liberatus - Actio sacra, Benátky, Ospedale degli Incurabili, 1759
- Nos qui salvasti (introduzione al psalmum Miserere - 1731
- Resplendet novo sole nox (motetto pastorale) - 1739
- Sacram sumentes lyram (introduzione al psalmum Miserere) - 1731
- Sanctus Petrus Urseolus - Oratorio, Benátky, Ospedale degli Incurabili, 1732
- Trattenimento sagro drammatico - Neapol, Sedile di Portanova, May 1768
[editovat] Instrumentální dílo
- 12 sonát pro housle a basso continuo (1745)
- 6 symfonií da camera (1736)
- 6 sonát pro dvoje housle, violoncelo a basso continuo (1745)
- Koncert G-dur pro violoncelo a smyčcový orchestr
- Sonáta pro violoncelo a basso continuo
- Koncert pro flétnu a smyčcový orchestr
- Fuga G-dur pro cembalo
- Ouverture Roiale (1763)
