OBD-II
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Protokol OBD-II (On-Board Diagnostics) je definovaný normami ISO9141, J1962, J1850 a ISO-15765 slouží k diagnostice emisních systémů osobních automobilů.
V roce 1996 v USA vyšly v platnost standardy označované souhrnně jako OBD-II. Tyto normy definují požadavky na každé vyrobené vozidlo za účelem možnosti digitální diagnostiky systémů ovlivňujících emise vozidla (zejména motor a automatická převodovka).
Standard SAE J1962 zavádí jednotnou 16 pinovou diagnostickou zásuvku, která musí být v každém vozidle umístěna z místa přístupného řidiči, nejdále však 50 cm od volantu.
Dále standardy ISO 9141 a SAE J1850 definují povinnou fyzickou vrstvu pro komunikaci s emisními systémy. Každé vozidlo vyrobené po roce 1996 musí obsahovat alespoň jedno diagnostické vedení definované těmito standardy.
V roce 2003 byly tyto normy rozšířeny o diagnostiku emisních systémů přes sběrnici CAN. Ta je definována ve standardu ISO 15765-1 a ISO 15765-4.
