Optimum spotřebitele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Optimem spotřebitele se v ekonomické teorii nazývá taková situace, kdy spotřebitel volí optimální kombinaci statků v rámci svých tržních možností (tzn. v závislosti na svém disponibilním důchodu a cenách statků) a svých preferencí.
Optimum se nachází na průsečíku nejvyšší indiferenční křivky (křivky s co nejvyšším užitkem) a důchodové křivky (křivky, která určuje, které kombinace statků si spotřebitel může za svůj důchod pořídit).
Určení optima spotřebitele závisí na teoretických předpokladech o měření užitku.
Pokud uvažujeme kardinalistický přístup měření užitku (tzn. užitek je přímo měřitelný), tak platí, že optimální množství jednoho statku (např. statku X) je takové, při kterém se mezní užitek rovná ceně:
MUX = PX
- kde MUX je mezní užitek z poslední spotřebované jednotky statku X
- PX je cena jednotky statku X
Pro množinu statků pak platí, že optimální kombinace statků je taková, pro kterou platí:
Uvažujme ordinalistický přístup měření užitku (tzn. užitek není přímo měřitelný, spotřebitel však dokáže určit své preference).
