Pájka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pájka je kov, nebo slitina kovů, tající při nízké teplotě, určená k pevnému spojování materiálů z jiných kovů.
Největšího uplatnění nachází v elektrotechnice a elektronice, kde zajišťuje pevné vodivé spojení součástek. Je ale také užívána pro spojování měděných potrubí, pozinkovaných plechů, letování konzerv, hudebních nástrojů a pro mnoho dalších aplikací.
Nejběžnějšími druhy pájek jsou cínová a olověná pájka, což jsou slitiny cínu a olova v poměru 1:2 resp. 2:1. V jemné mechanice se jako pájka někdy užívá též stříbro.
