Pásmo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obsah |
[editovat] Pásmo
[editovat] Dílo a autor
Guillaume Apollinaire je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Na základě volné asociace představ, otevírající cestu surrealismu, vytvořil novou skutečnost, kde se hroutí dosavadní hranice realistického světa. Pásmo je úvodní básní sbírky Alkoholy. Bylo napsáno roku 1912. Toto dílo přeložil Karel Čapek roku 1919. Poté, co bylo zveřejněno, byly názory na jeho kvalitu různé. Autoru ale nezáleželo na rozumu, usiloval o to, aby básně samy vytvářely skutečnost, ne jen ji reprodukovaly nebo popisovaly. Báseň ovlivnila mnohé české i zahraniční spisovatele (např. V. Nezval – b. Edison)
[editovat] Struktura díla
Báseň neobsahuje jedno konkrétní téma (polytematismus). Snaží se zachytit volný, spontánní proud představ, pocitů a úvah. Objevuje se prolínání časových rovin a dějišť - čtenář se neustále nachází na různých místech: v Paříži, v Praze (prý si ji básník také oblíbil), u Středozemního moře, v Římě a Amsterodamu. Na první pohled by mohlo čtenáře zaujmout, že je celá báseň psaná bez interpunkčních znamének. Tento jev můžeme vnímat právě jako součást avantgardního umění. Je psaná veršem volným. Setkáváme se zde s rýmem sdruženým:
- A tobě brání stud když okna na tebe hledí
- Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi
- Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě
- Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě
Báseň je psaná jako volný průběh autorových myšlenek, avšak je zde dodržována jakási forma a rým. Vzhledem k obsahovosti díla by se dalo zařadit do lyricko-epického literárního žánru. Literárních figur mnoho neobsahuje. Jmenoval bych personifikaci:
- Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni
Neobvyklé jsou básnické přívlastky (epitetony) a obraty:
- Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
- …
- Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná
jako například oxymorón:
- Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí
- Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá
Další figura je anafora:
- Toť krásná lilie již všichni pěstíme
- Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne
- Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy
- Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený
- Toť dvojmocnina cti a věčnosti
- Toť hvězda o cípech šesti
- Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti
- Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá
Jako inverze by se daly označit následující verše:
- A ty piješ ten líh palčivý jako života bol
- Tvého života jejž piješ jako alkohol
Příkladem epizeuxisu by mohl být závěr básně:
- Slunce uťatá hlava
- Se kuku kutálí
[editovat] Vlastní interpretace
Vyložit toto dílo jistě není snadný úkol. Zřejmě jak si sám básník přál, nepopisuje nic přímočaře. Moje představa je následující: Lidé, žijící v moderních městech, jsou tíženi dobovými problémy. Každá doba má ale i svá určitá pozitiva a lidé mají možnost si jich užívat. Náboženství (zřejmě Křesťanství) je zde už po tisíciletí a i přes určitou adaptaci na dobu zůstává stejné. Následují motivy cizích zemí a jejich krás. Umělec (nebo všeobecně člověk) je v moderním světě sám, ačkoli je obklopen lidmi. Člověk má kolem sebe tolik krásy, ale stačí se jen podívat. Podívá-li se však pozdě, lituje, že zameškal tolik času. Musí se snažit žít každý okamžik a ne se zabývat věcmi beze smyslu nebo zasvětit svůj život hrabivosti.
