Předpjatý beton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Předpjatý beton je název pro kontrukční dily ze železobetonu, ve kterých je jednak použita mnohem kvalitnější ocelová výztuž (ocel do předepjatého betonu má mez pevnosti asi 16 tun na cm² průřezu, běžná výztuž do betonu, známá také jako roxor nebo hřebínková ocel, vydrží jen čtvrtinu) a i kvalitnější beton, například upravený vibrací, s přesnými poměry složek a normovanou kvalitou například kameniva.

Základním vtipem celé konstrukce je, že se ocelová výztuž, v podobě ocelových lan ze silných drátů, předem napne na masivní rám konstrukce (natáhne) a uloží se takto obvykle do spodní poloviny průřezu příslušného konstrukčního dílu. Použitý ocelový materiál se po vytvrdnutí betonu má tendenci svou pružností stáhnout (zkracovat) a v podstatě ohýbat betonový dílec podobně jako tětiva ohýbá luk (což ale není možné, jelikož jsou zmíněná ocelová lana zalita v betonovém dílci).

Když takový dílec uprostřed zatížíte, tak je k jeho deformaci nutné nejprve překonat celou mez pevnosti předem napnuté výztuže, k čemuž může dojít prakticky až po jejím přetržení. U běžného dílu ze železobetonu, kde není výztuž předem napnuta se tato může ještě nějakou dobu natahovat, nežli bude překonána její mez pevnosti a betonový dílec se může deformovat (prohnout).

Předepjatý beton se používá například ke stavbě mostů a podobných železobetonových konstrukcí. Výsledkem jsou relativně lehké konstrukce o značném rozměru a na rozdíl od ocelových s mnohem menší potřebou údržby (při dodržení technologických postupů je životnost železobetonových konstrukcí řádově mnoho desítek let - dobrou ukázkou jsou přehrady, nebo betonové bunkry v pohraničí).