Paměť (psychologie)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paměť je schopnost uchovávat a používat zkušenost a současně proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na krátkodobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou.
Obsah |
[editovat] Krátkodobá a dlouhodobá paměť
Krátkodobá paměť uchovává informace přechodně, většinou na dobu vteřin až minut. Využívají ji např. děti při psaní diktátu. Říká se jí také pracovní pamět, protože umožňuje řešit aktuální problémy (při tom se chová jako operační paměť). Má však omezenou kapacitu: 5 - 9 jednoduchých prvků. Samotnou kapacitu k.p. nemůžeme zvětšit, díky dlouhodobé paměti však můžeme rozšířit jednotlivé prvky (např. si nepamatujeme slovo kočka jako pět oddělených písmen - a tedy prvků, ale jen jako jeden).
Mezi specifický typ krátkodobé paměti patří senzorická paměť, která tvoří mžikové (časově v řádech zlomků sekund) smyslové zásobníky paměti (člověku to, co před chvilkou viděl, na krátkou dobu takzvaně „zůstane před očima“).
Dlouhodobá paměť ukládá významné zkušenosti, např. poznatky nutné k vykonávání nějaké činnosti či poznatky životně důležité. D.p. se dělí podle obsahu zapamatovaného na:
- 1) implicitní = procedurální p.: slouží k zapamatování dovedností
- 2) deklarativní = explicitní p.: slouži k zapamatování faktů
- a) sémantická deklarativní paměť: pro obecná fakta (např. Pythagorova věta)
- b) epizodická deklarativní paměť: pro zapamatování událostí z našeho života
[editovat] Fáze paměťového procesu
[editovat] Kódování
Informace do p. ukládáme v různé formě, např. vizuální, akustické, sémantické (viz výše). Akustická forma bývá při učení výhodnější než vizuální. (Výjimkou jsou malé děti, pro které je díky schopnosti přesného eidetického obrazu - obrazu ukládaného do paměti - výhodnější vizuální forma. Proto také vynikají v hrách jako je pexeso.)
K lepšímu zapamatování a uchovávání informací paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější.
Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (=integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop.
[editovat] Uchování (podržení) v paměti
Pro uchování informací je efektivní, když jsou informace v nějakém smysluplném celku. Snadněji vybavitelné a reprodukovatelné jsou informace, které pro nás mají význam a ten je dán motivací, osobními potřebami či spojením se silnějším citovým zážitkem. Dále si lze lépe zapamatovat to, co se člověk učí záměrně systematicky, promýšlením učiva a spojováním s příklady a s praxí. Naopak mechanicky vštípené informace z paměti rychleji mizí, nelze je vybavit, tj. dekódovat.
Zapomínání samotné je vlastně vyhasínáním nervového spoje. Nepoužíváním systematicky nedostatečně zařazené informace probíhá vytěsněním do nevědomí.
Výzkumem zapomínání se zabýval německý psycholog Ebbinghaus. Jeho bádání v oblasti bezesmyslových slabik vedlo k objevu tzv. Ebbbinghausovy křivky zapomínání. Podle ní nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu, zatímco množství zapomenutého po 5 dnech a po měsíci se už liší jen málo.
[editovat] Vybavení
K vybavení používáme asociace. Rozlišujeme dva typy vybavení:
- 1) znovupoznání: rozpoznání podnětů a jejich odlišení od nových a neznámých
- 2) reprodukce: proces rekonstrukce zapamatovaného
Reprodukce může být nepřesná, lide mají tendence svoje vzpomínky doplňovat.
