Patristika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Patristika (z řeckého πατήρ) je středověkou filosofií, která navazuje na období helenismu a spadá do období 1.-8.st.n.l. Jejím cílem je prosazení se vedle antické filosofie a vytvoření pevné církevní organizace.

Patristiku dělíme na 3 období:

1.-2.st. - apologetika - Zabývá se obhajobou křesťanství proti pohanům v době, kdy ještě nebylo křesťanství uzákoněno. To se stalo až r.313, kdy Konstantin Veliký vydal edikt Milánský.
3.-4.st. - dogmatismus - V tomto období probíhalo stanovení základních pravidel křesťanské věrouky a jejích dogmat. Např. trojjedinost Boha, vše pochází od Boha, zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
5.-8.st. - systematizace- Dochází k závěrečnému uspořádání víry a pravidel a ujasnění jak bude uspořádána církev.

Docházelo k ostrým výměnám názorů s gnózí (gnostiky) a manichejci.

Patristika se zabývá otázkami: co je Bůh, trojjediností Boha, existencí Ježíše Krista a tím, zda je božskou osobou, vztahem člověka k Bohu, výkladem Bible, Desaterem a církevními rituály.

Jedním z nejvýznačnějších představitelů patristiky byl Aurelius Augustin, který položil základ církevnímu dogmatismu svým tvrzením o dědičnosti hříchu. Podle něj je svoboda základní křesťanské dogma, protože bez ní by nebylo hříchu, bez hříchu by nebylo vykoupení a bez pojmu vykoupení by padla celá křesťanská věrouka. Svoboda vůle se však nesnáší s představou Boha, neboť Bůh jakžto nejvyšší nepodmíněný princip všeho jsoucna zahrnuje i nepodmíněnost vůle, jež svobodu vůle ruší. Augustin vyřešil tento spor takto: Třebaže Bůh věděl, že to špatně dopadne, neboť Bůh ví vše, udělil člověku svobodu vůle. Dal mu schopnost nehřešit nebo hřešit - posse non peccare. Člověk této svobody zneužil tím, že snědl zakázané jablko a upadl v prvotní hřích. Tímto jablkem přišlo na svět zlo a podrobilo si člověka. Jeho sttav pak byl - non posse non peccare - nemoci nehřešit. Dobro, jež člověk přes svou zkaženost koná, nezávisí na jeho vůli, nýbrž na milosti boží. Toto je základním článkem křesťanské dogmatiky a dopomohlo Augustinovi k prohlášení za svatého.

„Posse non peccare, non posse non peccare, non posse peccare.“ - „Moci nehřešit, nemoci nehřešit, nemoci hřešit.“ - Aurelius Augustin

Dále je patristika je součástí patrologie, neboť má jako svůj předmět studium nauky církevních Otců a vztah této nauky k teologickému myšlení. Patristika je proto součástí teologie, nazývá se též patristická teologie. Jako studium starověkého teologického myšlení je také součástí historické teologie.

Samo teologické studium obsahu spisů církevních Otců musí samozřejmě jít ruku v ruce s dalšími vědními obory – již zmíněnou patrologií, literární vědou, církevními i světovými dějinami příslušnými dané epoše, stejně tak jako s dalšími obory teologickými, především dogmatikou a hereziologií.