Personální unie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Personální unie (z lat. persona – osoba) označuje dva nebo více formálně samostatné státy (monarchie) spojené osobou panovníka. Vznik personální unie se zpravidla odehrává na základě daného nástupnického řádu, výsledků dynastické politiky či jako náhodný politickoprávní proces. Ve vztahu k mezinárodnímu právu jsou dva či více států personální unie zcela samostatnými subjekty. Personální unie sama o sobě mezinárodněprávní subjektivitu nemá – tím se odlišuje od reálné unie.
V přeneseném smyslu je výrazu používáno i v případě, že dvě firmy, dva úřady nebo dvě funce jsou řízeny resp. vykonávány jednou osobou.
[editovat] Příklady personálních unií
- Polsko: personální unie s Litvou od roku 1386 do roku 1569, poté lublinská unie Polska a Litvy
- Norsko: personální unie se Švédskem od roku 1319 do roku 1343, s Dánskem v letech 1380 až 1536 (poté v rámci dánského státu), dále kalmarská unie Dánska, Švédska a Norska v letech 1397 až 1523, konečně se Švédskem v letech 1814–1905 (viz Norští panovníci)
- Španělsko: personální unie se Svatou říší římskou v letech 1519–1556, dále s Portugalskem v letech 1580 až 1640
- Velká Británie: s Hannoverskem v letech 1714 (resp. 1801) až 1837, dále personální unie těch zemí v rámci Commonwealthu, které jako hlavu státu uznávají královnu Spojeného království Alžbětu II. – tzv. Commonwealth Realms.