Poutní místo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poutní místo je místo, které se, zpravidla vzhledem k určitému zázraku, stalo cílem pouťí. Smyslem pouti je zpravidla uctít stopy zázraku, který se zde udál, poprosit Boha či světce o uzdravení (pokud bylo zázrakem uzdravení), případně za takové zázračné uzdravení poděkovat nebo skrze namáhavou cestu provést pokání či obětovat tuto námahu Bohu. Poutě jsou běžné v řadě náboženství, např. křesťanství a islámu, kde je pouť do Mekky tzv. Hadž přímo závaznou podmínkou.
[editovat] Katolická poutní místa
Poutní místo je zpravidla opatřeno kostelem či kaplí s ambity. Příkladem takového poutního místa je například Kostel svatého Jana Nepomuckého u Žďáru nad Sázavou. Mezi nejvýznamnější katolická poutní místa Evropy patří Lurdy, Fatima, Jasná Hora a Mariazell, mimo Evropu pak Guadalupe a řada míst ve Svaté zemi (Betlém, Jeruzalém etc.)
[editovat] Poutní místa v ČR
V Českých zemích je celá řada poutních míst navštěvovaných katolíky. Katolické poutě se zde rozšířily především v baroku. Na konci 18. století byly poutě Josefem II. zakázány, zákaz ale nevydržel dlouho. Znovu byly poutě zakázány na počátku komunistického režimu, který řadu poutních míst přímo zlikvidoval nebo znepřístupnil. Nejvýznamnější poutní místa ČR jsou Stará Boleslav, Velehrad a Svatý Hostýn.
