Povídka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Povídka je prozaický epický útvar rozsahu kratšího než román. Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy. Kořeny sahají do dávných dob vypravěčské tradice, ale za dobu vzniku pohádky jako žánru se bere počátek 19. století.
Hlavními prvky povídky jsou:
- časová a často i místní neurčenost a minimální výskyt hrdinů a fantaskních motivů.
- omezený záběr životní reality
- Obvykle soustředěna na jednu dějovou linii - Povídka má od počátku své existence tendenci ke sdružování do cyklů.
- Hlavní postavy se nevyvíjejí.
- Většina povídek končí pointou.
- Význam vzrostl vlivem kritiky realismu. Ve 20. století patřila povídka k nejrozšířenějším žánrům.
Pro účely Ceny Nebula byla povídka definována jako literární dílo do 7500 slov.
[editovat] Nejznámnější autoři povídek
Zakladatelem žánru detektivních povídek je Edgar Allan Poe, který je jedním z významných autorů a proto je zařazen do školní doporučené četby. Podle definice E.A.Poea je povídka „Krátká, stavebně symetrická próza, oponující extenzitě románu“. Dalšími slavnými autory jsou: Ernest Hemingway, Nikolaj Vasilijevič Gogol, z Francouzů například Guy de Maupassant. Z českých autorů jsou to například Karel Čapek, Jan Neruda a Jaroslav Hašek.
[editovat] Americká literatura jako kolébka moderní povídky
- E.A.Poe, W. Irwing, N. Hawthorna, M. Twaina, B. Hart
- hůře se prosazovala v Evropě (tradice románu)
- povídka se ale prosadila za pomoci novin a časopisů, kde se stávali oblíbenou prioritou.
- N.V.Gogol (Petrohradské povídky)
 |
Portál Literatura |
