Právní vztah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Právním vztahem se rozumí právem založený vzájemný poměr dvou subjektů hmotného práva, tzn. osob (fyzických nebo právnických), včetně veřejnoprávních korporací. Příkladem právního vztahu je dluh, manželství, státní občanství nebo účast společníka ve společnosti s ručením omezeným.
Požadavkem vzájemnosti se právní vztah liší od pouhého práva - např. vlastnictví působí vůči všem (erga omnes), je tedy (absolutním subjektivním) právem, nikoli právním vztahem.
Právní vztah s orgánem veřejné moci možný není, např. daňový dluh nebo dluh na sociálním pojištění právním vztahem není.
Právní vztahy se dělí do dvou hlavních skupin:
- statusové (stavové) - příkladem může být rodičovství, členství v družstvu nebo občanství obce
- závazkové (obligační), včetně závazků škodních
[editovat] Další definice právního vztahu
Podle klasické, v české nauce však neužívané, definice můžou právní vztahy vznikat nejen mezi osobami, ale i mezi osobou a věcí: např. vlastnictví je právní vztah mezi vlastníkem a předmětem vlastnictví.
Další definice, používaná někdy i v českém právu, připouští vznik právních vztahů i u absolutních práv, takže vlastnictví je právním vztahem mezi vlastníkem a všemi potenciálními rušiteli jeho vlastnického práva, jimž je vlastnictvím uložena povinnost vlastníka ve výkonu jeho práv nerušit. Tato definice se však nepokládá za příliš praktickou, neboť podle ní každé absolutní právo zakládá blíže neurčený a neomezený počet právních vztahů k potenciálním delikventům.
[editovat] Prvky právního vztahu
Právní vztah sestává z těchto prvků:
- Subjekty (fyzická nebo právnická osoba)
- Objekt (to, čeho se právní vztah týká)
- Obsah (oprávnění či povinnost)
[editovat] Reference
- Tomáš Pecina: http://iuridictum.pecina.cz/
