Radola Gajda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Generál Radola Gajda, rodným jménem Rudolf Geidl (14. února 1892 Kotor – 15. dubna 1948 Praha) byl český voják, jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku (krom toho nějakou dobu bojoval na straně ruských bělogvardějců, 1918–1919 zastával významný post v armádě admirála Kolčaka) a český fašistický politik.
Byl považován za jednoho z nejschopnějších českých velitelů v Rusku. Po návratu z Ruska (1920) úspěšně vystudoval francouzskou Vysokou válečnou školu, mezi lety 1922-1924 velel divizi v Košicích, 1. 12. 1924 se stal členem hlavního štábu čs. armády, 20. 3. 1926 se stal jeho náčelníkem. Po intrice z kruhů Hradu byl z armády vyštván a stal se vůdcem Národní obce fašistické, hnutí organizovaného po vzoru italského fašismu.
Ve třicátých letech byl považován za neformální hlavu českého fašismu, v roce 1933 byl odsouzen na půl roku těžkého žaláře pro údajný podíl na pokusu fašistů o puč (21./22. ledna 1933). V období Mnichovské krize se angažoval ve prospěch obrany ČSR, v době 2. republiky byl funkcionářem pravicové Strany národní jednoty. Během nacistické okupace se po dohodě s Rudolfem Beranem z politiky stáhl.
Podporoval odboj a to financováním českých důstojníků, kteří roku 1939 prchali do Polska, či krytím odbojových aktivit svého syna. V roce 1947 byl v procesu, který dnes budí přinejmenším pochybnosti, odsouzen ke dvěma letům vězení, což byla skoro přesně doba, kterou již strávil ve vazbě. Ve vazební věznici byl krutě týrán, prakticky přišel o zrak.
