Schiltron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schiltrony označují sevřené útvary v nichž bojovali skotští vojáci vyzbrojení kopími (kopiníci), zvláště Skotové z nížin (lowlanders). Skotové z Vysočiny (highlanders) dávali ještě dlouhou dobu přednost útoku známému již ve starověku - s mečem a štítem. Schiltrony se nejvíce podobaly makedonské falanze, i když neměly její hloubku ani vnitřní členění. Do jisté míry už předznamenávají způsob boje švýcarské pěchoty ve 13.-16. století. Největší úspěch měla tato taktika v bitvě u Bannockburnu. Z této drtivé porážky se Angličané poučili natolik, že mezi lety 1342 (Morlaix) a 1429 (Patay) neprohráli žádnou větší bitvu. Angličané ve stoleté válce vítězili součinností jízdy a lučištníků, někdy podporovaných welšskými vrhači oštěpů (např. v bitvě u Kresčaku chránilo pozice anglických lučištníků asi tisíc těchto vojáků.)
Ve stoleté válce bojovali Skotové často jako spojenci Francouzů. Sami však neměli lučištníky a taktika schiltronů byla už v té době zastaralá, což jim přineslo řadu porážek. Skotský voják byl fyzicky zdatný a statečný, takže pod dobrým velením mohl dosáhnout i vynikajících výsledků. Slabší stránkou skotského vojska byla kázeň. Schiltronu se voják držel často jen proto, že instinktivně cítil bezpečí.
Na přelomu 16. a 17. století byli Skotové považováni za nejlepší vojáky britských ostrovů. Jak král Karel I. Stuart, tak parlament reprezentovaný Oliverem Cromwellem chtěli získat skotské presbyteriány za své spojence. Soupeře našli až po vytvoření parlamentního vojska nového typu (New Model Army) roku 1645.
