Sedimentární hornina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Usazená hornina (zvaná též sedimentární hornina) je hornina, která vzniká usazováním minerálů, či erodovaných a následně transportovaných hornin. Tyto horniny vznikají exogenními procesy na zemském povrchu nebo nehluboko pod ním, a to za běžných, relativně nízkých teplot. Základními procesy vzniku sedimentárních hornin jsou zvětrávání, transport materiálů, sedimentace (usazování) a diageneze, která mimo jiné zahrnuje zpevňování sedimentu.
Někdy se jako speciální skupina odlišují horniny reziduální, které vznikají zvětrávacími pochody ze starších magmatických, metamorfovaných nebo sedimentárních hornin. Reziduální horniny neprodělaly transport materiálu a zůstávají jako zvětrávací kůry přímo na místě původní horniny. Mezi ně patří například běžná eluvia, kaolinizované horniny, bentonity, laterity apod.
Sedimentární horniny v užším smyslu vznikají usazováním materiálu přemístěného a při jejich vzniku je tedy významný transport.
Dělí se na dvě základní skupiny na horniny
- klastické
- neklastické
Při podrobnějším dělění klastických sedimentů je hlavním kriteriem velikost klastů.
- Psefity – úlomky velikosti nad 2 mm - štěrky, konglomeráty, agregáty
- Psamity ( 0,063 – 2mm) - písky, pískovce
- Aleurity ( 0,004 – 0,063 mm) - prachovce
- Pelity ( pod 0,004 mm) - jíly, jílovce
V každé skupině rozlišujeme horniny nezpevněné a zpevněné.
Dělení neklastických sedimentárních hornin vychází v prvé řadě z jejich látkového složení.
- Karbonátové horniny (vápence, dolomity)
- Silicity (převaha vysráženého SiO2)
- (bohaté hydroxidy hliníku)
- Aerolity (převaha minerálů železa)
- Manganolity
- Fosfority
- Evapority (solné sedimenty)
- Kaustobiolity (uhelné a živičné sedimenty)
Velký význam mají mnohé horniny přechodného složení.
