Telefonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Telefonie je souhrnný název pro obousměrný způsob přenosu lidského hlasu na velkou vzdálenost v reálném čase. Telefonie se uskutečňuje prostřednictvím telefonní technologie. Ta zahrnuje

koncová zařízení, telefony,
přenosové prostředí, např. telefonní linky a
telefonní přepínače či přepínací systémy, dříve známé jako tzv. ústředny.

[editovat] Analogová telefonie

využívala převod zvukové informace na analogový elektrický signál do podoby střídavého napětí, které se přenášelo po vodičích. Zásadními potížemi této technologie jsou mimo jiné rušení, přeslechy a útlum signálu. V současnosti je trvale na ústupu. Je vytlačována digitálními technologiemi popsanými v dalších odstavcích. Přežívá v koncových zařízeních - analogových telefonech, které pro svoji jednoduchost a nízkou cenu zatím částečně odolávají digitálnímu tlaku.

[editovat] Digitální telefonie TDM

zaznamenala masový nástup ve druhé polovině dvacátého století. Jejím základním principem je převod analogového signálu do digitální podoby, na na řadu čísel v A/D převodníku. Čísla popisují diskrétní hodnoty, získané z původního signálu vzorkováním. Typický vzorkovací kmitočet je 8 kHz a osmibitové kódování, což dává datový tok 64 Kb/s na jeden hovorový kanál. Z řady čísel přenášených elektricky, opticky, bezdrátově apod. je potom na přijímací straně možno v D/A převodníku obnovit signál velmi podobný původnímu na vysílací straně.

Více hovorových kanálů lze sdružit do jednoho přenosového média pomocí přepínání - multiplexu. Nejčastěji se používá časový multiplex, TDM. Ten dovoluje sloučení dvou (BRI), třiceti (PRI) nebo až tisíců hovorů do jednoho páru vodičů či vláken.

Problém technologie časového multiplexu TDM je v její obtížné slučitelnosti s technologiemi, používanými v současných počítačových sítích (např. Ethernet, Frame Relay atd.). Technlogie TDM užívá médium rozdělené na velký počet kanálů s malou kapacitou. Navíc kanály jsou spojově orientovány, mají jasně ohraničený začátek, konec i průběh cesty.

Počítačové sítě směřují k optickým médiím s velkou nedělenou kapacitou a k ne-spojově orientovaným přenosům dat.

První potíž je, že běžné analogové i digitální (TDM / ISDN) telefony potřebují metalické vedení. Optické telefony jsou a asi dlouho budou výjimečné a drahé. Naproti tomu datové sítě od kovových vodičů stále zřetelněji ustupují.
Druhá potíž je, že v datových sítích zřetelně vítězí protokol IP, pro nějž je zcela jedno, kudy pakety v síti cestují. Hlavně že dorazí tam, kam mají. Dále také pro síťové „výhybky“ (přepínače a směrovače) soudobých protokolů je typické, že stejným „tlustým“ kanálem přepravují pakety pocházející z různých zdrojů a směřující k různým cílům.

To vše je proti duchu TDM telefonie. Stále méně lidí a firem je ochotno budovat dvojí síť, jednu pro telefonii, jednu pro data.

[editovat] Digitální buňková telefonie

je souhrnný název pro různé typy telefonie, využívající rádiových digitálních telefonních sítí. Patří sem systémy DECT, GSM, UMTS apod.

[editovat] Digitální telefonie VoIP, VoFR, VoATM

využívá přenosu digitalizovaného hlasu prostřednictvím protokolů digitálních (počítačových) sítí, jako jsou IP, Frame Relay nebo ATM. Princip je popsán v hesle VoIP.

[editovat] Digitální bezdrátová telefonie VoWLAN

Princip je shodný jako u telefonie přes pevné počítačové sítě (VoIP). Odlišnost spočívá ve využitém prostředí, kterým není drátová či vláknová síť, ale bezdrátová síť WLAN.