Trestní zákon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pojem trestní zákon se obecně používá pro označení právního předpisu, který uceleným způsobem (jako kodex) upravuje normy trestního práva hmotného. Vymezuje, která společensky závadná jednání jsou trestnými činy, jaké jsou podmínky trestní odpovědnosti a jaké tresty či jiné sankce lze za jejich spáchání uložit. V některých zemích nemusí existovat takové soustředění právní úpravy trestního práva hmotného do jediného zákoníku a může být obsaženo ve více zákonech.
Obsah |
[editovat] Současná česká úprava
V České republice je aktuálně úprava trestního práva hmotného provedena zákonem č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který nabyl účinnosti 1. ledna 1962. Původní podoba zákona byla měněna a upravována pozdějšími zákony; do listopadu 1989 bylo 8 novelizací, v následujícím období do poloviny roku 2006 došlo k 61 novelizacím a do textu zákona rovněž 3 krát zasáhl svými nálezy Ústavní soud.
Současný trestní zákon lze považovat za kodex, byť některá ustanovení hmotněprávní povahy jsou obsažena i v jiných zákonech (např. zákon č. 165/1950 Sb. vymezuje trestný čin proti míru, ustanovení dotýkající se promlčení trestního stíhání jsou obsažena v zákoně č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestných činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů, a v zákoně č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu).
Relativně ucelená kodifikace trestního práva hmotného byla dále podstatným způsobem narušena zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2004. Tento zákon samostatně upravil otázky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, jakož i odchylky v řízení vedeného proti mladistvým.
[editovat] Systematika trestního zákona č. 140/1961 Sb.
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. (v platném a účinném znění) se člení na obecnou a zvláštní část:
- obecná část obsahuje ustanovení, která jsou společná všem či více trestným činům, vymezuje základy trestní odpovědnosti, ukládání trestů a ochranných opatření, výklad používaných pojmů
- zvláštní část obsahuje katalog trestných činů, které jsou podle příbuznosti rozděleny do 12 hlav:
- Trestné činy proti republice, cizímu státu nebo mezinárodní organizaci
- Trestné činy hospodářské
- Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
- Trestné činy obecně nebezpečné
- Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
- Trestné činy proti rodině a mládeži
- Trestné činy proti životu a zdraví
- Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti
- Trestné činy proti majetku
- Trestné činy proti lidskosti
- Trestné činy proti brannosti
- Trestné činy vojenské
Rozdělení trestního zákona na obecnou a zvláštní část je projevem legislativní techniky. V obecné části jsou takové normy, které lze vztáhnout na všechny trestné činy či na některé jejich skupiny, a proto je úspornější je vymezit souhrnným způsobem, a ne je opakovat u každého trestného činu. Zvláštní část pak obsahuje katalog trestných činů, resp. ty jejich znaky, kterými se trestné činy od sebe navzájem odlišují. Při aplikaci a výkladu trestního zákona je proto třeba pracovat se všemi relevantními ustanoveními jak ze zvláštní, tak i z obecné části.
Uspořádání zvláštní části trestního zákona je poplatné době jeho vzniku. Komunistický režim kladl důraz na stíhání skutků namířených proti jeho podstatě a existenci, a proto jsou na prvních místech zvláštní části vymezeny trestné činy proti republice, hospodářství a pořádku ve věcech veřejných. Při přípravě nového trestního zákona[1] jsou v souladu se základními principy svobodné demokratické společnosti kladeny na přední místo trestné činy namířené proti základním právům jednotlivce (trestné činy proti životu, zdraví, svobodě a důstojnosti apod.).
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- ↑ Sněmovní tisk 744 obsahující vládní návrh trestního zákona (návrh nebyl v březnu 2006 Parlamentem České republiky přijat)