Václav Řezáč
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Řezáč (5. května 1901 – 22. června 1956), vlastním jménem Václav Voňavka, byl český spisovatel. Nejlepší část jeho tvorby tvoří psychologické romány a literatura pro děti, dále je autorem několika filmových scénářů. V letech 1940 – 1945 působí jako redaktor Lidových novin. Po roce 1948 kvalita jeho tvorby klesá, společně s J. Drdou udává směr levicové literatury, po úspěchu jeho románů Bitva a Nástup se stává ředitelem nakladatelství Čs. spisovatel. Byla po něm pojmenována nejedna ulice a náměstí.
[editovat] Dílo
- Bitva, 1954 - volně navazující román na Nástup
- Čarovné dědictví
- Černé světlo, 1940 - kritizuje morálku maloměšťanské společnosti, hl. hrdina Karel, jeho matka úzkostlivá, Karel je nesamostatný, matka mu zemře a Karla si vezmou jeho teta a strýc, Karel ničí dobré vztahy v rodině, skočí z okna
- Kluci, hurá za ním
- La bella Boema
- Nástup, 1951 - kniha má historický charakter, je o osidlování pohraničí
- Píseň o věrnosti a zradě
- Poplach v Kovářské uličce, 1934
- Rozhraní, 1944 - o profesorovi, tichý, píše si román jehož hl.hrdina je rozverný → profesor se změní ve stylu své vlastní vymyšlené postavy
- Slepá ulička: - osudy dvou rodin (bohaté a chudé)
- Stopy v písku
- Svědek, 1942 - hl.hrdina člověk trpící pocitem méněcennosti
- Větrná setba: - autobiografie, o dospívání za 1.světové války
