Varník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Varník nebo též termosifon je dutá plochá vestavba skříňového parního kotle, která zvětšuje jeho přímou výhřevnou plochu.
Varník má přibližně trojúhelníkový tvar, jednou stranou je zasazen do stropu topeniště skříňového kotle a jeho dolní roh je připojen ke kotli trubkou ústící pod pecní trubkovnicí. Protože se jedná o plochou vestavbu, uvnitř níž je voda pod vysokým tlakem, je zpevněn rozpěrkami podobně, jako skříňový kotel. Trubka, spojující varník s kotlem, slouží k cirkulaci vody. Voda přiteče trubkou, je ohřáta ve varníku a jeho horní částí spolu s vyvinutou párou vytéká nad strop topeniště.
Varníky zvyšovaly přímou výhřevnou plochu kotlů až o několik metrů čtverečních a zlepšovaly cirkulaci vody kotlem. Protože ale jejich montáž byla náročná (vyžadovala kvalitní sváření) , byly osazovány do kotlů lokomotiv až na samém konci parní éry, zhruba v polovině 20. století. Do kotle byl vestavěn obvykle jeden, jen v několika pokusných lokomotivách byly vestavovány dva.
Trubka varníku spolu s varnými trubkami ovvykle sloužila jako jeden z nosných prvnů šamotové klenby.
