Virginia Woolfová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Virginia Woolfová

Virginia Woolfová (původně Adeline Virginia Stephen) (25. ledna 1882 – 28. března 1941) byla významnou anglickou spisovatelkou, kritičkou, esejistkou a feministkou. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Bibliografie (výběr)
4 Reference

[editovat] Život

Adeline Virginia Stephen (Stephenová) se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Již v mládí měla psychické problémy, především v období po matčině smrti roku 1895. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Když v roce 1906 zemřel bratr Toby, Virigina se znovu psychicky zhroutila a poprvé také pokusila o sebevraždu. Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřil Lytton Strachey, Vita Sackville-Westová, Roger Fry, Clive Bell nebo John Maynard Keynes. Tato Bloomsbury Group a její názory ovlivnily i dílo Virginie Woolfové, které může být chápáno jako dialog s Bloomsbury a konkrétně s jejich sklonem k doktrinářskému racionalismu.

V roce 1912 se provdala za Leonarda Woolfa, kritika a autora statí o ekonomice. V roce 1917 Woolfovi koupili ruční tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, jež vydalo nejen některé knihy Virginie Woolfové, ale i jiná významná modernistická díla, včetně básní T. S. Eliota nebo překladu kompletního díla Sigmunda Freuda.

V roce 1941 přišla další, neobyčejně silná duševní krize, Virginia Woolfová trpěla hlubokými depresemi. 28. března 1941 spáchala sebevraždu utopením v řece Ouse blízko jejího domu v Rodmellu.

[editovat] Dílo

[editovat] Romány

Její první román The Voyage Out (Plavba) vyšel po šestileté práci v roce 1915. Původní název zněl Melymbrosia, ale Virignia jej změnila poté, co jeho vlivem byl knize přičítán politický kontext. V roce 1919 vyšel druhý román Night And Day (Noc a den), jenž je svým pojetím, stejně jako předchozí dílo ještě románem tradičním. Děj se odehrává v Londýně, Woolfová zde srovnává životy dvou přítelkyň Katherine a Mary. Ve 20. letech se ve Woolfové tvorbě začal prosazovat nový, poetičtější a subjektivnější styl, který ji umožnil vyjádřit myšlenky postav a orientovat romány mnohem intimněji a introspektivněji. Jacob´s Room (Jácobův pokoj) byl vydán v roce 1922, vycházel ze života a smrti jejího bratra Tobyho a zde se poprvé tento nový styl prosadil. Následovaly romány: Mrs. Dalloway (Paní Dallowayová) v roce 1925, To The Lighthouse (K majáku) v roce 1927 a The Waves (Vlny) v roce 1931. Tyto romány ji zařadily k nejvýraznějším a nejuznávanějším novelistům své generace. Cílem těchto prací bylo odhalení ženského nitra a zkušeností jako alternativy k dominujícímu mužskému pohledu na svět. Zvláštní pozici zaujímá fantaskní román Orlando, vydaný v roce 1928, sledující osud hlavní(ho) hrdiny/hrdinky procházející(ho) různými dobami, od alžbětinského dvora až do roku 1928.

[editovat] Další

Virginia Wollfová byla také plodným esejistou, napsala přes 500 esejů do různých časopisů a sbírek. Tato její činnost začala v roce 1905 v Times Literary Supplement. Ve dvacátých a třicátých letech napsala několik svazků kritických statí - v knize „Vlastní pokoj“ (1929), kterou poprvé představila při přednášce na univerzitě v Oxfordu a v knize „Tři guineje“ (1938) se zabývala především problematikou feminismu a problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. Z této knihy pochází i známý citát: „ …Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské…“. Dlouho opomíjený a potlačovaný ženský přístup k psaní podle její slavné formulace vyžadoval „pět set liber ročně a vlastní pokoj“.

[editovat] Význam

Virginia Woolfová patří k nejvýznamnějším modernistům 20. století, je považována za velkého inovátora v oblasti anglického jazyka a jeho užití v beletristickém díle. Ve svých dílech experimentovala s psychologickými motivy a různými možnostmi přerušovaného vyprávění a chronologie, soustředila se na emocionální stavy svých postav.