Vyslanec
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyslanec ve všeobecném významu slova je osoba, která je jedním státem vysílána do státu druhého, aby zde zastupovala zájmy státu prvního.
Vyslanec, také legát, pochází z latinského legatus. V antickém Římě tento titul nesly osoby, které byly vysílány do římských provincií, kde u jejich guvernérů zastupovaly ústřední moc v Římě.
[editovat] Vyslanec
V užším smyslu slova je tento pojem dnes užíván pro diplomatického zástupce státu v jiné zemi, se kterou existují diplomatické styky na úrovni vyslanectví (taková zastoupení existují dnes však jen zřídka, většina států pěstuje styky na úrovni velvyslanectví).
Vyslanec patří podle Vídeňské úmluvy do druhé (střední) skupiny diplomatických zástupců (jako diplomatický zástupce Vatikánu mu odpovídá nuncius).
Sídlem vyslance je vyslanectví.
[editovat] Velvyslanec
Velvyslanec patří do nejvyšší skupiny úředníků diplomatické služby a je zároveň i hlavou velvyslanectví. Sídlem velvyslance je velvyslanectví.
Původně byly styky na této úrovni pěstovány jen mezi velmocemi, během 20. století se velvyslanectví staly běžnou formou zastoupení. Titul velvyslance nesou někdy také vysocí úředníci různých mezinárodních organizí jako např. OSN.
Velvyslanci, které si navzájem vysílají země britského Společenství národů, se nazývají zpravidla vysocí komisaři (high commissioner), což má tradici ve skutečnosti, že zastupují země, které mají (nebo měly) společnou hlavu státu – britského panovníka.
Jako i jiní vysocí diplomatičtí zástupci požívají i velvyslanci (a velvyslanectví) výsad diplomatické imunity a exteritoriality. Především v nedemokratických zemích to v minulosti vedlo ke konfliktům, jako příklad je zde možno uvést občany NDR, kteří roku 1989 nalezli útočiště na velvyslanectvích SRN ve východní Evropě (v Praze, Varšavě a Budapešti), roku 2003 pak občany Severní Koreje, kteří hledali ochranu na různých velvyslanectvích v Pekingu atd.
