Zefyrinus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Zefyrinus († 20. prosince 217) byl 15. papežem katolické církve.
Zefyrinus | |
---|---|
![]() |
|
Rodné jméno | Zephyrinus |
Začátek pontifikátu | 199 |
Konec pontifikátu | 217 |
Předchůdce | Viktor I. |
Nástupce | Kalixtus I. |
Datum narození | ??? |
Místo narození | Řím, Itálie |
Datum úmrtí | 20. prosince 217 |
Místo úmrtí | Řím, Itálie |
Svatý Zefyrinus (Zephyrinus) byl papežem římské církve v letech 199 až 217. Byl nejdéle vládnoucím papežem z prvních papežů. Jeho pontifikát trval téměř dvacet let. Byl zvolen papežem po smrti svého předchůdce svatého Viktora I. Zemřel 20. prosince 217 v Římě. Na papežském stolci jej vystřídal jeho hlavní poradce Kalixtus I.
V průběhu pontifikátu Zefyrina v Římské říši výrazně vzrostlo pronásledování křesťanů. Císařem byl v té době Septimius Severus, který vynakládal značné úsilí na to, aby sjednotil říši pod jedním náboženstvím. Vydal např. edikt, který pod přísnými tresty zakazoval konversi ke křesťanství.
Dalším problémem. kterému papež Zefyrinus musel čelit, bylo štěpení církve. Již jeho předchůdci bojovali s gnosticismem a markionismem. Nyní se vynořily další směr monarchianismus a ve vyostřené podobě patripassionismus. Zastánci tohoto směru neuznávali rozlišení božské podstaty na tři osoby – Otce, Syna a Ducha svatého – a hlásali, že Bůh je pouze jeden. Papežovi kritici, z nichž nejdůrazněji vystupoval Hippolytus, mu kladli za vinu, že nedostatečně bojoval proti odchylným názorům. Vydal sice edikt, kterým učení odsoudil, ale nepodnikl žádné další akce.
Rovněž další Zefyrinovo rozhodnutí, že exkomunikovaní hříšníci (i heretici)se mohou vrátit do lůna církve, pokud prokáží účinnou lítost a přijmou přísné tresty za své prohřešky, bylo pro Hippolyta a jeho žáky zcela nepřijatelné. První pokus o rozkol se ještě za života Zefyrina podařilo zažehnat, když biskup oposiční římské církve Natalius sám přišel v rouchu kajícníka a posypán popelem žádat papeže o odpuštění. Ve snu se mu prý zjevili andělé a přesvědčili ho o omylu kterého se dopouští. Po Zefyrinove smrti však k prvnímu církevnímu schismatu (rozdělení církve) skutečně došlo.
Mezi další ustanovení zavedená papežem Zefyrinem patří i to, že děti mají přistupovat k prvnímu svatému přijímání až ve čtrnácti letech, kdy již jsou schopni rozumově pochopit význam této události. Toto ustanovení bylo v církvi dodržováno až do počátku 20. století, kdy papež Pius X. snížil věkovou hranici na 7 let.
Zefyrinus zemřel 20. prosince 217 v Římě a byl pohřben do hrobky na hřbitově Calistus na Via Appia.
Památku svatého Zefyrina si katolická církev připomíná 26. srpna.
[editovat] Prameny
- Isidor Vodička: „Životopisy svatých v pořadí dějin církevních“, Ladislav Kuncíř, Praha 1930
- Katolická encyklopedie (angl.)
Předchůdce: | 199–217 | Nástupce: |
Viktor I. | Zefyrinus | Kalixtus I. |