Zimní pohádka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zimní pohádka (v originále The Winter's Tale) je hra od William Shakespearea, napsaná pravděpodobně v roce 1610 nebo 1611. V Česku je známá a oblíbená kvůli tomu, že se v Česku (případně v Čechách, v originále Bohemia) částečně odehrává.

Ve hře se však kromě jména samotného nijak neobjevujou české reálie (resp. jsou zcela nesmyslné - přístání na českém pobřeží, absolutně nečeská jména) a existujou dokonce pochybnosti o tom, co konkrétně slovem Bohemia Shakespeare mínil. Na vysvětlení jména existuje celá řada teorií (fiktivní místní jméno odvozené od anglického Bohemian - Rom, Cikán; řada lokalit s podobně znějícím názvem etc.).

[editovat] Děj

Děj začíná na Sicílii. Český král Polixenos je přemlouván sicilský králem Leontem a jeho ženou Hermionou, aby zůstal déle. P nechce, ale nekonec ho H přemluví. L získá podezření, že ho žena s P podvádí. Chce po svém dvořanu – Camillovi, aby P zabil. C ho přesvědčuje o manželčině nevině, pak nakonec před králem svolí. C všechno P na jeho naléhání prozradí a pomůže mu utéci do Čech, uteče spolu s ním. Král dá zavřít těhotnou královnu do vězení a zakazuje jí stýkat se s jejich synem Mamilliem. Královna ve vězení porodí, Paulina si půjčí její dcerku a nese ji ukázat králi, chce aby došlo, jak pošetile se chová, král přesvědčen, že dcera není jeho jí chce nechat zabít, pak pověří Antigona, aby jí lodí odvezl někam daleko a nechal ji tam na pospas vlkům. Antigonus nechá dítě na pobřeží přímořských Čech, kde ho najde Starý pastýř a Mladý pasák. Pojmou malou Perditu za dceru a sestru. Královna je ještě v šestinedělí tažena před soud, kde jí král prohlašuje za nevěrnici – královna se obhajuje, náhle však dorazí zpráva od poddaného, že jejich syn zemřel – utrápil se kvůli matčině nepřítomnosti. Královna omdlí, odnáší ji a nedlouho na to Paulina přichází ke králi se zprávou, že královna zemřela. V druhé polovině se děj přenese do čech, Florizel, syn Polixenea se uchází o Perditu, domnělou pastýřovu dceru. Polixenes s Camillem v přestrojení navštíví Pastýře a sledují lásku mladých, P se F vyptává, jestli o tom ví otec a že by mu o tom měl říct – F omítá – P se mu odstrojí a zakazuje mu svatbu. C pomůže dvojici naplánovat útěk – navrhne jim, aby utelkli do Sicílie – Leontes už ho dlouho žádá, aby přijel, ale P mu to nechce dovolit. Pastýři chtějí jít za králem a prozradit mu, že Perdita se u nich nenarodila, také mu chtěli ukázat uzlíček s kabátkem a „tajnostmi“, které se k jejímu nalezení vztahují, zastaví je prospěchář Autolycus, který má na sobě F šaty – C zařídil aby si je vyměnili. Pastýři věří, že je to šlechtic, dávají mu své zlato, A je chce zavést k princi – vidí v tom lepší prospěch. F a P dorazí k Leontovi, ten se diví jejich neohlášenému příjezdu, ale je rád, že je vidí, F označuje P jako Libyjskou princeznu. Náhle přichází dvořan se zprávou, že připlul král Polixenes a žádá, aby jeho syn byl uvězněn za útěk a za to, že se chce oženit s pasačkou. Z rozmluvy tří šlechticů se dozvídáme, že Leontes našel svou ztracenou dceru. Pastýři byli povýšeni na šlechtice a mladý pasák se rozhodne pomoci Autolycovi ke dvoru. Všichni se jsou podívat na sochu královny Hermiony u Pauliny, která má vypadat jako živá. H stojí jako socha, král se podivuje tomu, jak živě vypadá, Paulina ji vyzvě, aby se pohnula, H objímá L. Paulina jí ukazuje její dceru, H je přešťastná. L dává na oplátku Paulině, která se tento den dozvěděla, že její muž Antigonus utonul při ukládání Peridty na pobřeží, za muže věrného Camilla, za to, že ona mu dala ženu, jak slíbila, že mu ji vybere.