Ústavní zákon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Ústavní řád ČR |  |
|
|
||
Ústavní zákony jsou právní předpisy nejvyšší právní síly, které mají přednost před běžným zákonem i před podzákonným právním předpisem vyhláškou, nařízením. Upravují nejdůležitější otázky právního řádu, základní (ústavní) práva, změny Ústavy apod. Ústavní zákony tvoří ústavní řád (ústavní pořádek) České republiky.
Ústavním zákonem je i Ústava a měla by jím být i Listina základních práv a svobod. Z důvodu nestandardní formy schválení, vyhlášení Listiny a její nestandardní republikace po rozpadu federace od r. 1993 je status Listiny sporný, původní uvozovací zákon i vlastní znění její obsah dokonce Ústavě nadřazuje a Listina sama nebyla označena za přílohu ani součást uvozovacího zákona a nemá vlastní označení právní formy, ač byla spolu s ústavním zákonem a shodnou procedurou schválena. Ústava ČR však Listinu prohlašuje za součást ústavního pořádku České republiky (čl. 112, odst. 1). Původní uvozovací zákon Listiny byl Ústavou ČR zcela zrušen ustanovením, které zrušilo všechny ústavní zákony, které měnily Ústavu. Původní schválení Listiny tedy platí pouze za předpokladu, že byla Listina samostatným ústavním zákonem, a v takovém případě její status nebyl snížen na prostý zákon, protože nespadá do specifikace „ostatní ústavní zákony“ uvedené v Ústavě ČR. Podle některých výkladů (např. redakce edice Úplné znění nakladatelství Sagit) však tvoří se svým uvozujícím ústavním zákonem jeden celek a ten nebyl zrušen, ale jeho právní síla byla snížena.
Některým ústavním zákonům z doby Československa byla právní síla českou ústavou snížena na úroveň běžného zákona, avšak podtitul těchto zákonů výslovně změněn nebyl. Mohou tedy být dodnes někde uváděny s názvem ústavní zákon.
Ústavní zákony lze měnit nebo derogovat (rušit) pouze ústavním zákonem.
Rozlišování prostých a ústavních zákonů je českou zvláštností a je obecně považováno za neobvyklé. Je rovněž zdrojem určitých ústavněprávních komplikací, neboť ústavní zákony nemá právo přezkoumávat ani Ústavní soud a není tak k dispozici žádná mimoparlamentní procedura pro případ, že se ústavní zákon nebo některé jeho ustanovení dostane samo do rozporu s ústavou (tzn. ústavní řád bude vnitřně rozporný).
Tato situace, jak upozorňují někteří právní teoretici (např. Vladimír Mikule z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze), je aktuální v případě eurozatykače. Podle současného znění Listiny „Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.“ (čl. 14. odst 3). Implementace eurozatykače, k níž došlo novelou trestního řádu, je proto možná neústavní, a není vyloučeno, že ji Ústavní soud zruší. Jestliže by poté byla novelizována samotná Listina, muselo by se tak stát ústavním zákonem.
