Štíři
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Štíři |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Štír
|
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
Štíři Scorpionida jsou řád pavoukovců, vyznačují se velkými, klepetovitými makadly a ocasem s jedovým ostnem.
Obsah |
[editovat] Popis
Tělo štíra je rozděleno na dvě základní části: hlavohruď a zadeček.
Prvních 7 článků zadečku se nazývá trup, zbývající část zadečku je tvořena pěti články a telsonem, jedovým ostnem, který je zakončen jedovým hrotem, do kterého ústí dvě jedové žlázy. Tato část zadečku bývá označována jako ocas, tento název je ale nesprávný, protože pravý ocas je část těla za řitním otvorem. U štíra je řitní otvor umístěný na spodní straně těla mezi pátým článkem „ocasu“ a telsonem.
Trup obsahuje vnitřní orgány, plicní vaky, trávicí trubici a rozmnožovací orgány. K trupu jsou připojeny čtyři páry kráčivých nohou. Zakrnělé zbytky dalších končetin tvoří hřebínky, které slouží jako smyslové orgány.
Na hlavohrudi nese jeden pár středových očí, až pět párů dalších postranních očí, klepítka (chelicery) a makadla (peripalpy), která jsou přeměněna v klepeta. Některé jeskynní druhy štírů nemají oči. Díky rozložení očí po těle má štír k dispozici zorný úhel prakticky 360 stupňů.
[editovat] Klepeta
Štír používá klepeta hlavně k uchvacování kořisti, ale hrají i důležitou roli při námluvách. Makadla jsou tvořena šesti články. Samotné klepeto je tvořeno horní nepohyblivou částí (tibia) a spodní pohyblivou (tarsus).
[editovat] Štíří jed
Všechny druhy štírů jsou jedovaté. Jejich jed je neurotoxin, složený z různých proteinů a sodných a draselných iontů. Působí tak, že narušuje přenos nervových vzruchů. Štíři používají svůj jed k zabití nebo paralyzování kořisti, jed proto působí rychle a tak umožňuje štírovi kořist polapit a sežrat.
Většina štírů má jed, který účinně působí jen na jiné členovce, a pro lidi je relativně neškodný; bodnutí způsobí jen místní reakci (bolest, otok). Několik druhů štírů, většinou z čeledi Buthidae, ale mohou být nebezpeční i pro člověka. Obecně štíři nejsou schopní vyloučit při bodnutí dostatečné množství jedu potřebného k zabití zdravého dospělého člověka, bodnutí ale dokáže zabít děti, staré nebo nemocné osoby. Štíři této čeledě se vyskytují v teplejších oblastech, např. pod kameny nebo pod kůrou.
Nejsou-li vydrážděni, štíři jsou plachá a neškodná zvířata, kteří používají jed jen k lovu. Před nebezpečím se pokoušejí uniknout, nebo se naopak vůbec nehýbou. Obecně platí, že druhy štírů s dobře vyvinutými klepety jed k lovu používají zřídka.
[editovat] Biologie
Štíři loví po setmění. Kořist často registrují dotykem. Loví většinou jiné členovce, velké druhy dovedou ulovit i ještěrku nebo malé savce.
Jsou to gonochoristé, při páření mají komplikované rituály, kdy nejdříve dochází k rituálnímu tanci a následně, pokud sameček samičce vyhovuje, sameček vypustí spermie na zem a samičku na buňky natlačí - tím dojde k oplození samičky.
Samice rodí živá mláďata, která nosí na hřbetě. 30 – 35 mláďat zůstává s matkou ješte nejaký čas po prvním svlékání.
Největší štíři patří do čeledi veleštírovití, některé druhy mohou dorůstat až 23 cm délky.
Jedním z nejnebezpečnějších predátorů štírů je mangusta - savec podobající se kuně či fredce. Mangusty využívají oslabení smyslů (zejména zraku), když štíry ze země vyhrabou za denního světla z jejich nor. Po ukousnutí části s jedovým hrotem jsou štíří pro mangusty naprosto neškodní a tudíž se z nich stává potrava.
[editovat] Štíři v Česku
Jediný druh, který žil a možná ještě žije v Česku, je štír kýlnatý (Euscorpius carpathicus) . Vyskytoval se u Slapské přehrady, ale od roku 1988 nebyl nalezen ani jeden exemplář. V Česku je proto ohroženým druhem. Není nebezpečný člověku.
[editovat] Externí Odkazy
