Aischylos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Aischylova busta z Kapitolského muzea v Římě

Aischylos (řecky Αἰσχύλος; * 525 př. n. l. Eleusína v Attice; † 456 př. n. l. Gela na Sicílii) byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie (dalšími byli Sofoklés a Euripidés).

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Literatura
4 Externí odkaz

[editovat] Život

Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny.

Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním.

Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů.

[editovat] Dílo

Je autorem 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíce se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly velmi často zpracovávány v 19. a 20. století (O’Neill, P. B. Shelley, G. G. Byron a jiní) a jejich aktuálnost přetrvává i dodnes.

Peršané – o vítězství Řeků v bitvě u Salamíny. Podle Aischyla je perská porážka trestem za Xerxovu zpupnost.

Prosebnice (Hiketidés) Příběh 50 dcer Danaových, které prchají z Egypta, aby se nemuseli provdat za své bratrance. Pronásledované Egypťany se dostávají do Argu, kde se král rozhoduje mezi dvěma možnostmi: přijmout je, a vyvolat tak válku s Egyptem, nebo je odmítnout a zprotivit se tak bohu pohostinství Diovi. Nakonec dívky přijme, ale když za několik dní dorazí i rozzuřených 50 ženichů, dohodne mezi nimi svatbu. Nicméně zapřísáhlé nevěsty slíbí svému otci, že všechny zabijí své manžely o svatební noci. 49 z nich svůj slib splní, jen jedna z Danaových dcer se do svého chotě zamiluje a nechá ho naživu. Tento pár se stal symbolem manželské lásky.

Sedm proti Thébám (Hepta epi Thébás) z roku 467 př. n. l. O výpravě Oidipova syna Polyneika proti Thébám za účelem zbavení jeho bratra vlády, která končí smrtí obou bratrů. Jejich sestra Antigona se nakonec i přes zákaz svého strýce vládce Théb rozhodne pohřbít Polyneika. Vnitřní konflikt pokory k tradicím a bohům a poslušnosti k vládci města nakonec vyústí ve smrt Antigony, manželky vláce Théb i jeho syna.

Upoutaný Prométheus (Spoutaný Prométheus) (Prométheus desmótés) – první část trilogie, z dalších častí dochovány jen fragmenty. Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. Za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možno zahubit Dia, byl svržen do nitra země.

Oresteia, jediná úplně dochovaná antická trilogie, její části jsou Agamemnon, Choéfory, Eumenidy. Děj začíná tím, že se král Agamemnon vrací domů z trójské války a je zabit svojí ženou Klystamérou a jejím milencem Aigisthem. Jeho syn Oresteus ho na příkaz bohů pomstí (zabije vraha i svou matku). Ze svého činu zešílí a hledá ochranu u bohů, ti však vkládají jeho osud do rukou athénské rady starších. Autor zde vyjadřuje myšlenku, že lidé mohou být souzeni pouze lidmi. Dílo je z roku 458 př. n. l.