Alej u minerálního pramene
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alej u minerálního pramene (též Dlouhá alej či Knížecí alej) je chráněné stromořadí v Tachově. Alej, kterou nechal v roce 1791 vysázet kníže Windischgrätz a později byla významným promenádním místem Tachova, vede v západo–východním směru od Třídy Míru podél řeky Mže, nejprve na pravém, za mostem po levém břehu. Celá alej roste v nadmořské výšce 471 m.
Oboustranné stromořadí je v současnosti tvořeno přibližně 200 stromy o staří 150–200 let, mezi kterými převažuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a malolistá (Tilia cordata), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a javor klen (Acer pseudoplatanus), mezi dalšími zastoupenými druhy jsou jilm drsný (Ulmus glabra), topol černý (Populus nigra), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a javor mléč (Acer platanoides). Obvody kmenů měří od 64 do 310 cm, koruny stromů dosahují do výšky 14 až 22 m (měření 1986). Alej je chráněna od roku 1986 jako krajinná dominanta.
Alejí s novým asfaltovým povrchem vede cyklotrasa č. 2200.
[editovat] Minerálka
V roce 1853 byl na východním konci aleje objeven minerální pramen, po dohodě majitelů panství s klášterem v Teplé byl záhy zasypán, ale vyrazil na dalším míste, kde již zůstal zachován. V současnosti je pramen čerpán přes den s výjimkou zimního období, je zdravotně nezávadný (každoročně kontrolováno) se zvýšeným obsahem železa. V blízkosti je vybudován altán, druhý stojí na okraji aleje za mostem.
