Alfréd Radok
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Alfréd Radok (* 17. prosince 1914 - 22. dubna 1976 ve Vídni) byl zakladatel Laterny magiky, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů 2. pol. 20. stol.
Dne 3. ledna 1915 byl v kolodějské synagoze obřezán Friedrichem Sternem a dostal své jméno. Při pražských studiích mu velice imponovalo moderní divadlo v podání E. F. Buriana a jeho souboru. Po nuceném útěku před gestapem z Prahy se dostává do Valašského Meziříčí, kde založil při sokolské organizaci divadelní soubor Mladá scéna, se kterou inscenoval představení Král Lávra. Václav Kašlík, přední pražský režisér, který na toto představení přijal pozvání zprostředkoval Radokovi místo asistenta režie v divadle E. F. Buriana, tehdejším D41. Alfréd Radok se tak přes hrozící nebezpečí vrátil do gestapem obsazené Prahy. Po zatčení E. F. Buriana v březnu 41 došlo k rozpuštění divadla a Radok, stejně jako většina členů souboru přešel do nově vzniklého Městského divadla Na Poříčí. V tomto divadle připravil A. Radok inscenaci Mahenovy hry s filmovou projekcí Mezi dvěma bouřkami, jejíž fotografie z natáčení a svitky negativů si později označil ve svém archivu jako „První Laterna magika.“ K uvedení představení nakonec nedošlo. Důvodem byl rasový původ A. Radoka. Následně byl ze stejných důvodů nucen ukončit svou práci v divadlech v Brně, Plzni a v Divadle na Vinohradech, než byl v roce 44 odveden do internačního tábora v Klettendorfu.
Po osvobození nastoupil A. Radok do divadla 5. května kde se poprvé pracovně setkal s Josefem Svobodu. Společnou inscenací Hoffmannovy povídky začala jejich více než dvacetiletá spolupráce. Ta byla přerušena pouze v letech 1960 – 65 působením A. Radoka v Městských divadlech pražských kde spolupracoval se scénografem Ladislavem Vychodilem, a ukončena v roce 68 Radokovou emigrací. V roce 46 pro umělecké neshody z divadla 5. května odchází, aby následně nastupil do Divadla Satiry. Od roku 47 pohostinsky režíroval v Národním divadle. V roce 48 natočil svůj první film Daleké cesta o pronásledování židů. Pro Radoka to bylo velmi citlivé téma přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce. Druhý Radokův film Divotvorný klobouk, který natočil v roce 51, nebyl nakonec doporučen k promítání a autor byl propuštěn ze Státního filmu, kde v té době působil. Jediné divadlo které bylo ochotno Radoka následně zaměstnat bylo Vesnické divadlo, kde setrval až do svého nástupu do Národního divadla v roce 56. Zde režíroval celou řadu úspěšných představení, která zásadně ovlivnila českou kulturu šedesátých let. V roce 56 také natočil svůj poslední film Dědeček automobil, který měl velký ohlas jak v Československu, tak v zahraničí. V roce 57 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na světové výstavě v Brusselu v roce 58 a tím začale jeho éra spojená s Laternou magikou.
Život Alfréda Radoka byl plný nečekaných zvratů. Po období naplněných usilovnou prací a zaslouženým úspěchem přicházelo velmi často zklamání ve formě vynucených odchodů z etnických a později politických důvodů. Radokův osud spojený s Laternou magikou je toho typickým příkladem. Po obrovském celosvětovém úspěchu Laterny magiky v roce 1958 na Expo v Bruselu a následném založení samostatného divadla v Praze přišel nečekaný zvrat jehož podnětem byla část Otvírání studánek do druhého programu divadla. 5. května 1960 byl Alfréd Radok zbaven funkce uměleckého vedoucího , 5. července byl zbaven funkce šéfrežiséra a 17. července mu bylo oznámeno že 30. září končí v Laterně magice jeho pracovní poměr. Ještě na konci tohoto roku nastoupil Alfréd Radok do Městských divadel pražských, kde setrval až do roku 65, ve kterém nastoupi již potřetí jako režisér do Národního divadla. 28. srpan 68 emigroval A. Radok s celou svou rodinou do Švédska, kde měl v tu dobu domluvenu pohostinskou režii v Göteborgu, který se stal následně jeho druhým domovem. Až do své smrti režíroval celou řadu úspěšných představení v mnoha evropských divadlech. Alfréd Radok zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheatru dvě aktovky Václava Havla. V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam.
