Bernd Rabehl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bernd Rabehl (druhý zprava) vedle předsedy NPD Udo Voigta na tiskové slavnosti Deutsche Stimme 5. srpna 2006 v Drážďanech

Sociolog a politolog Bernd Rabehl (* 30. července 1938 v Rathenowu) patřil k nejznámějším představitelům západoněmeckého levicového svazu SDS, exponoval se význačně jako levicový profesor na berlínské Svobodné universitě a byl dlouho počítán k předním teoretikům studentského hnutí a tzv. nové levice v Německu. Jeho pozdější vývoj přiměl mnohé kritiky přirovnat jeho zvrat k neonacistickým názorům k obratu právníka Horsta Mahlera.

[editovat] Životopis v kostce

Bernd Rabehl se narodil v městečku Rathenow západně od Berlína. Roku 1960 začal studovat na Humboldtově universitě ve východním Berlíně agronomii (dva semestry), opustil však NDR ještě před stavbou zdi a začal studovat v Západním Berlíně sociologii a filosofii. Na Svobodné universitě se seznámi s Rudi Dutschkem, se kterým roku 1965 vstoupis do SDS, kde byl v letech 1967/68 činný ve spolkovém představenstvu. V této době také pomohl několika známým k útěku do západního Německa, a navíc v důsledku svých silně kritických spisů a názorů na NDR a tamní zřízení nesměl cestovat do a přes NDR včetně celého východního bloku.

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století spolupracoval zprvu jako docent na Svobodné univeritě v Berlíně, roku 1973 ukončuje svou disertaci. Několik let hostoval jako jako profesor na universitě Campina Grande v Brazílii. Rabehl dnes žije jako penzista a svobodný autor v Berlíně.

[editovat] Kariéra v APO

Již roku 1965 vstupuje Bernd Rabehl do SDS, kde se stává brzo jedním z předních teoretiků západoněmecké mimoparlamentní opozice APO (Außerparlamentarische Opposition). Začátkem sedmdesátých let 20. století je Rabehl členem redakční konference časopisu „ProKla“ - „Probleme des Klassenkampfes“ (Problémy třídního boje), tehdy snad nejznámějšího časopisu nedogmatické, protistalinistické západoněmecké levice, a je také členem vydavatelského kolektivu nakladatelství „Rotbuch“ (Rudá kniha), o kterém se dá říci totéž.

Pro příslušníky takzvané generace 68 se na Svobodné universitě v Berlíně stává povinností, navštívit alespoň jeden jeho seminář. Rabehl v Berlíně učí na Sociologickém institutu, na Ústředním institutu pro sociálněvědecké bádání a na Institutu Otto Suhra (politologická fakulta). Z této doby pochází téř velká řada jeho prací o marxismu a dělnickém hnutí, kde pojmy jako samospráva, demokracie a svoboda myšlení hrají ztěžejní roli.

[editovat] Obrat a pravicový aktivista

Koncem 80. let, přibližně po pádu východoněmeckého režimu, se Rabehl zabývá dějinami SDS a reviduje některé názory, mimo jiné i o Rudi Dutschkem. Během 90. let je je v myšlení Bernda Rabehla možno pozorovat jistý zvrat. V prosinci 1998 drží řeč před buršáckým studentským sdružením Danubia (spolu s Horstem Mahlerem)^[1], nejen v levicových kruzích neslýchaný precendens. Varuje zde před nebezpečím kulturní nadvlády přistěhovalců, což by mohlo vést k úkazům občanské války a terorismu v západní společnosti. Tato řeč byla prostřednictvím Horsta Mahlera předána časopisu „Junge Freiheit“ ^[2], kde vyšla podle tvrzení Bernda Rabehla bez jeho souhlasu (znění textu samotného však nepopíral a poté vícekrát do tohoto časopisu sám přispěl). V rozhovoru s orgánem neonacistické strany NPD „Deutsche Stimme“ Rabehl poznamenal na adresu svých kritiků: „V posledním důsledku jsem svém dřívějšímu myšlení zůstal věren, pouze mezitím došlo k posunutí politických pozic. Co se dříve pokládalo za levicové, platí dnes jako pravicové“.^[3]. V rozhovoru s extrémně pravicovým časopisem „Deutsche Nationalzeitung“^[4] se pak Rabehl pokouší své pozice označit jako zcela typické pro bývalé aktivisty APO.

Na rozdíl od inklinace bývalého advokáta Horsta Mahlera k neofašistickým tendencím vyvolal zvrat Bernda Rabehla o to více neporozumění a kritiky, protože Rabehl byl počítán k předním hlavám a teoretikům studentského hnutí. Institut Otto Suhra se pokusil odvolat povolení k vyučování; to se ukázalo jako neproveditelné, proto se jej rozhodl nepověřovat vedením seminářů. Rabehl také ztratil místo docenta v odborové nadaci Hanse Böcklera a vystoupil z Německého odborového svazu DGB (vstoupil poté do Křesťanského odborového svazu CGB, ze kterého však byl roku 2005 vyloučen). Po roce 2005 vystoupil Rabehl vícekrát na shromážděních neonacistické NPD.

[editovat] Publikace (výběr)

• Notizen zum Problem: Marxismus und Nationalismus, bez místa, rok neznámý
• Von der antiautoritären Bewegung zur sozialistischen Opposition, in: Uwe Bergmann u. a. (vydavatel), Rebellion der Studenten oder Die neue Opposition, Reinbek 1968
• Parlamentarismusdebatte 2, Die DKP eine neue sozialdemokratische Partei, Underground Press 1969
• Marx und Lenin, Berlin 1973
• Geschichte und Klassenkampf, Berlin 1973
• Preobrashenskijs Theorie der „neuen Ökonomik“ beim Aufbau des Sozialismus, in: E. Preobrashenskij, Die sozialistische Alternative, Berlin 1974
• Der „neue“ Staat und die Keimformen einer „neuen“ Klasse in der Sowjetunion, in: Rudi Dutschke u. a. (vydavatel), Die Sowjetunion, Solschenizyn und die westliche Linke, Reinbek 1975
• Die Kontroverse innerhalb des russischen Marxismus über die asiatischen und westlich-kapitalistischen Ursprünge der Gesellschaft, des Kapitalismus und des zaristischen Staates in Russland, in: Karl Marx, Die Geschichte der Geheimdiplomatie des 18. Jahrhunderts, Berlin 1977
• Auf dem Wege in die nationalsozialistische Diktatur, in: M. Scharrer (vydavatel): Kampflose Kapitulation, Hamburg 1984
• Demokratisierung als Redemokratisierung, in: Liberal, Heft 1, Berlin 1984
• Arbeiterbewegung, Populismus und neue soziale Bewegungen, in: Rolf Ebbighausen u. a. (vydavatel), Das Ende der Arbeiterbewegung in Deutschland, Opladen 1984
• Bedeutung der Bundesassistentenkonferenz aus der Sicht der Studentenbewegung, in: S. Freyer/U.Groß/C.Oehler (vydavatel): Wissenschaftlicher Nachwuchs ohne Zukunft, Kassel 1986
• Marxismus heute, toter Hund oder Pudels Kern?, Frankfurt am Main 1986
• Provokationselite, (manuskript) Berlin 1986
• „Geschichte wird gemacht, es geht voran“, in: Verein Kritische Sozialwissenschaft und Politische Bildung (vydavatel), Linke Spuren, Wien 1987
• Der Sozialistische Deutsche Studentenbund, in: Haus der Gewerkschaftsjugend (vydavatel), Zwischen Kooperation und Konfrontation, Marburg 1988
• Am Ende der Utopie, Berlin 1988
• National-revolutionäres Denken im antiautoritären Lager der Radikalopposition von 1961 bis 1980, in: Junge Freiheit 18. Dezember 1998, wir selbst 3-4/1998, Mitteilungen der Gesellschaft für Kulturwissenschaft, Juni 1999
• Feindblick, Der SDS im Fadenkreuz des „Kalten Krieges“, Berlin 2000.
• Tschechen und die Europäische Union (Češi a Evropská unie), skripta, s předmluvou Jana Berwida-Buquoye, vydal Český Institut Mezinárodního Setkání, Tábor 2000.
• Rudi Dutschke, Dresden: Antaios 2002
• Die antiautoritäre Revolte, Wiesbaden 2002

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ Text řeči v Junge Freiheit 52-53/1998 viz http://www.isioma.net/sds01999.html; poznámky Svobodné university k této řdeči viz: http://www.polwiss.fu-berlin.de/fsi/bernie/index.htm a http://www.polwiss.fu-berlin.de/fsi/bernie/rrstory.htm
2. ↑ Pravicově konzervativní týdeník, označovaný jako orgán Nové pravice
3. ↑ Citováno dle německé Wikipedie [1]
4. ↑ Viz http://www.national-zeitung.de/Artikel_04/NZ44_4.html

[editovat] Podívejte se také na

• Rudi Dutschke
• APO - Außerparlamentarische opposition
• SDS
• Horst Mahler

[editovat] Externí odkazy

• stránka Bernda Rabehla (německy)
• Diskussionspapiere am Otto-Suhr-Institut der FU-Berlin zu Bernd Rabehl (německy)
• Stanoviska bývalých členů SDS (německy)
• Sbírka textů na odborovém serveru labournet.de (německy)