Biedermeier
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí (včetně českých zemí). Časově je tradičně ohraničován Vídeňským kongresem a revolucí roku 1848.
Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením jmen pánů Biedermanna a Bummelmayera.
Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. - díky zavádění manufakturní výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Neboť však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především designérský styl užitého umění.
Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu.
[editovat] Biedermeier v umění
Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy.
Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.
