Bitva u ostrovů Santa Cruz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u ostrovů Santa Cruz

Protiletadlová palba při náletu japonských letounů během bitvy u ostrovů Santa Cruz.

Trvání:	25. říjen–27. říjen, 1942
Místo:	Ostrovy Santa Cruz, Šalamounovy ostrovy
Výsledek:	Japonské vítěztví
Casus belli:	{{{příčina}}}
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

Japonsko

USA

Velitelé

Isoroku Jamamoto
Nobutake Kondó

William Halsey
Thomas C. Kinkaid

Síla

4 letadlové lodě, 2 bitevní lodě, 10 křižníků, 22 torpédoborců a 199 letadel

2 letadlové lodě, 1 bitevní loď, 6 křižníků, 14 torpédoborců a 136 letadel

Ztráty

2 letadlové lodě a 1 křižník poškozeny, 97 letadel zničeno, 400–500 mrtvých

1 letadlová loď a 1 torpédoborec potopeny, 1 letadlová loď a 2 torpédoborce poškozeny, 81 letadel zničeno, 266 mrtvých

{{{poznámky}}}

Bitva u ostrovů Santa Cruz byla čtvrtou z námořních bitev letadlových lodí druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se 25.–27. října 1942 u ostrovů Santa Cruz.

[editovat] Předehra

7. srpna 1942 se spojenecké jednotky vylodily na Guadalcanalu. Byl to začátek šestiměsíční bitvy o Guadalcanal. Po bitvě u východních Šalamounů, kdy poškozená Enterprise musela odplout do Pearl Harboru, následovaly úspěšné útoky ponorek na americké letadlové lodě. Ponorka I-26 zasáhla 31. srpna Saratogu, která musela odplout na tříměsíční opravu a ponorka I-19 potopila 14. září Wasp. Po těchto útocích zůstala Američanům v oblasti pouze jedna letadlová loď Hornet. Přesto se Američanům dařilo držet v oblasti leteckou převahu a to díky Hendersonovu letišti. Japonci se toto letiště pokoušeli vyřadit pomocí leteckých útoků, ostřelováním lodních děl a nyní chystali pozemní ofenzívu. Pomocí tokijských expresů dopravili na Guadalcanal posily a v polovině října měli na ostrově skoro stejně početnou posádku jako Američané. 27. října však bylo jasné, že japonský pozemní útok ztroskotal. V bitvě o Hendersonovo letiště utrpěli Japonci takové ztráty, že se už o podobnou ofenzívu nepokusili.

[editovat] Japonské síly

Cílem spojeného loďstva byla podpora útoků na Guadalcanal, ale především snaha najít a zničit americké letadlové lodě. Velitelem Spojeného loďstva byl admirál Isoroku Jamamoto na vlajkové lodi Jamato v Truku. K dispozici měl tyto jednotky.

Svaz podpory kterému velel viceadmirál Nobutake Kondó. Byl složen z letadlové lodi Džunjó (44 letadel), bitevních lodí Kongo a Haruna, těžkých křižníků Atago, Takao, Maja a Mjókó, lehkého křižníku Isuzu a 10 torpédoborců.
Hlavní síly kterým velel viceadmirál Čuiči Nagumo. Byly složeny z letadlových lodí Šókaku (66 letadel) , Zuikaku (63 letadel) a Zuihó (26 letadel), těžkého křižníku Kumano a 8 torpédoborců.
Předvoj kterému velel kontradmirál Hiroaki Abe. Byl složen z bitevních lodí Hiei a Kirišima, těžkých křižníků Tone, Suzuja a Čikuma, lehkého křižníku Nagara a 7 torpédoborců.
Předsunuté expediční síly kterým velel viceadmirál Terušica Komacu. Byly tvořeny 16 ponorkami.
11. vzdušné loďstvo kterému velel viceadmirál Džuniči Kusaka. Byly složeny ze 158 letadel.

[editovat] Americké síly

Těsně před bitvou došlo v americkém složení jednotek ke dvěma změnám. 17. října nahradil William Halsey ve funkci vrchního velitele Jižního Pacifiku viceadmirála Ghormleyho a 24. října se opravená letadlová loď Enterprise připojila k Hornetu.

Vrchním velitelem Jižního Pacifiku byl viceadmirál William Halsey. K dispozici měl tyto jednotky.

TF 16 které velel kontradmirál Thomas C. Kinkaid. Byla složena z letadlové lodi Enterprise (64 letadel), bitevní lodi South Dakota, těžkého křižníků Portland, lehkého křižníku San Juan a 8 torpédoborců.

TF 17 které velel kontradmirál George D. Murray. Byla složena z letadlové lodi Hornet (72 letadel), těžkých křižníků Northampton a Pensacola, lehkých křižníků San Diego a Juneau a 6 torpédoborců.

TF 64 které velel kontradmirál Willis A. Lee. Byla složena z bitevní lodě Washington, těžkého křižníku San Francisko, lehkých křižníků Helena a Atlanta a 6 torpédoborců.

TF 63 (letectvo) které velel kontradmirál Aubrey W. Fitch. Byla složena z 60 letounů na Guadalcanalu, 112 letadel na Espiritu Santo a 77 letadel na Nové Kaledonii.

[editovat] Bitva

Potápějící se Hornet 26. října, 1942

Americké průzkumné plovákové letouny Catalina byly schopné operovat i v noci. Dvě Cataliny našly 26. října v 0.33 japonský svaz letadlových lodí a zaútočily na něj. Jedna z bomb dopadla blízko Zuikaku a Nagumo, který útočníka neviděl raději obrátil k severu.

Bojové hlídky Dauntlessů z Enterprise našly Nagumův svaz v 6.50 a v 7.40 jedna z bomb zasáhla Zuihó tak, že na ní byl vyloučen letový provoz. Proto bylo Zuihó odesláno k severu za doprovodu 2 torpédoborců.

Japonci našli americké letadlové lodě až v 6.58. Ihned začala startovat první vlna 62 japonských letadel po velením korvetního kapitána Š. Murata. Zároveň byl vydán příkaz Abého skupině aby plula vstříc nepřátelským lodím a potopila lodě poškozené leteckým útokem.

V 7.50 odstartovala první americká vlna 48 letadel. V 8.10 odstartovala druhá americký vlna 25 letadel.

V 8.10 odstartovalo 24 letadel ze Šókaku a v 8.40 odstartovalo 20 letadel ze Zuikaku. Společně tvořily druhou japonskou vlnu pod velením korvetního kapitána M. Seki.

V 9.10 začal nálet japonských bombardérů na Hornet. Ten byl zasažen 3 pumami, 2 torpédy a 1 poškozeným bombardérem Val. Hornet se zastavil a naklonil 8 stupňů na pravobok. Japonci při tomto náletu ztratili 38 letadel.

V 9.25 začal útok první americké vlny. Při útoku byl 4 pumami zasaženo Šókaku na jehož palubě začaly zuřit požáry a byla vyřazena protiletadlová děla. Další útoky proti křižníkům Tone a Suzuja byly neúspěšné.

Druhá americká vlna napadla křižník Čikuma a zasáhla ho 2 pumami a 1 torpédem.

Při nouzovém přistání na hladině jednoho z Avengerů se uvolnilo torpédo a těžce poškodilo torpédoborec Porter, který musel být později potopen (Podle Hoyta to torpédo vypustila japonská ponorka).

V 10.00 začal útok japonské druhé vlny tentokrát na Enterprise. Enterprise byla zasažena 2 pumami a torpédoborec Sims byl zasažen poškozeným japonským letadlem.

V 11.21 přiletěla další japonská vlna 29 letounů tentokrát z Džunjó. Podařilo se jí zasáhnout 1 pumou křižník San Juan. Odpoledne Japonci reorganizovali svoje síly. Šókaku i s Nagumem na palubě se připojila k Zuihó a ustupovaly na sever. Kondó nařídil Abému aby se k němu připojil s cílem pokusit se napadnout americké lodě. Džunjó s doprovodem 2 torpédoborců Kondó vyslal, aby se připojila k Zuikaku.

Američané zahájili s Enterprise ústup k jihu. Křižník Northampton se neúspěšně pokusil vzít do vleku Hornet. Osud Hornetu však byl zpečeťen. V 15.20 přiletěla útočná vlna z Džunjó tvořená 15 letouny, kterým se podařil 1 zásah torpédem a v 15.40 přiletěla vlna ze Zuikaku tvořená 12 letadly kterým se podařilo Hornet také zasáhnout. V 19.20 připluly Kondóovy lodě k vraku Hornetu a torpédoborce Akigumo a Makigumo ho potopily.

Poté se celé japonské loďstvo obrátilo k severu a 30 října zakotvilo v Truku.

[editovat] Závěr

Japonci, přestože dosáhli vítěztví, nebyli zcela spokojeni. Nepodařilo se potopit i druhou letadlovou loď a Nagumo předčasně ustoupil se Šókaku a Zuihó. Za to byl Nagumo odvolán z funkce a bylo mu svěřeno velení místní posádky v Sasebo. Navíc Japonci ztratili dalších 148 zkušených pilotů, kteří jim později chyběli. Zuihó byla opravována do konce ledna 1943 a Šókaku do března 1943.

Enterprise byla v Nové Kaledonii provizorně opravena a i s poškozením poskytovala za dva týdny během bitvy u Guadalcanalu podporu americkým jednotkám.

[editovat] Literatura

Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku. Panorama.
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Námořní válka vrcholí. Naše vojsko (1995).ISBN 80-206-0443-X
Edwin P. Hoyt. Guadalcanal. Beta (1999). ISBN 80-7291-042-6