Bořivoj Čelovský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bořivoj Čelovský (* 1923 Heřmanice u Ostravy) je český historik.
[editovat] Životní příběh
Za války po maturitě v Německu na nucených pracích.
V exilu v letech 1948 - 1989, studoval historii v Kanadě a v Německu. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Disertace: Das Münchener Abkommen 1938 (Mnichovská dohoda 1938) Deutsche Verlags-Anstalt, Stuttgart, 1958, OCLC: 3065255.
V roce 1992 obdržel doktorát práv UK, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií se také věnuje aktuální publicistice.
Od roku 2005 publikuje také na internetové stránce [1], kde vedle jiného zveřejnil svazek, který ke svému ideovému spolupracovníkovi Vojtěchu Filipovi (krycí jméno „Falmer“), současnému předsedovi KSČM a místopředsedovi Poslanecké sněmovny, vedla StB.
[editovat] Dílo
Většina díla je věnována nejnovějším dějinám:
- Zlaté děcka (1992),
- Ta ženská von Hohenlohe (1993, 2. vyd. 2004),
- So oder so (1995, 3. vyd. 2002),
- Ota Hora (1998),
- Emigranti (1998),
- Mnichovská dohoda 1938 (1999 přeloženo z němčiny),
- Politici bez moci (2000),
- Strana světí prostředky (2001),
- Kopiník svobody (2001),
- Nejlepší z nás (2001),
- Strážce nové Evropy (2002),
- Uprchlíci po „vítězném únoru“ (2004)
- Český historik (2004).
Tři autobiografické knihy:
- Šel jsem svou cestou (1996),
- Kdo navrátil se, neutíká (2003)
- Moje střetnutí s rozvědkou StB (2003)
Publicistická činnost:
- Mnichovský syndrom (1997),
- Konec českého tisku (2002),
- Slova do větru (2006)
Sborníky:
- Nezlomný duch (2003),
- Alenka (2004) a
- Oči a uši strany (2005).
