Bohrův magneton
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohrův magneton (symbol μB) je pojem z fyziky částic. Je to konstanta vyjadřující magnetický moment částice. Je pojmenována po dánském fyzikovi Nielsu Bohrovi.
Bohrův magneton je definován v jednotkách SI vztahem:
a v soustavě cgs:
kde e označuje elementární náboj elektronu, 
je redukovaná Planckova konstanta, m hmotnost elektronu a c je rychlost světla ve vakuu. V soustavě SI má hodnotu:
a v soustavě cgs:
- μB = 9.274 009 49(80) × 10-21 erg·G-1.
