Dilatace času
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dilatace (čili roztažení, zpomalení) času je jev pozorovaný u všech objektů, které vzhledem k pozorovateli
- se pohybují velkou rychlostí (důsledek zákonů speciální teorie relativity) nebo
- jsou v silnějším gravitačním poli (důsledek zákonů obecné teorie relativity).
V případě dvou pohybujících se pozorovatelů je dilatace času vzájemná, tedy oba dva vnímají hodiny toho druhého jako pomalejší. Naproti tomu u dilatace času gravitačním polem se pozorovatelé shodnou na tom, že hodiny s vyšším gravitačním potenciálem jsou pomalejší než hodiny s nižším potenciálem (dále od středu gravitace).
[editovat] Výpočet
Na základě speciální teorie relativity můžeme spočítat dilataci času u objektu pohybujícího se rychlostí v jako:
kde t0 představuje čas změřený objektem a c je rychlost světla (300 000 km/s).
[editovat] Experimenty
Dilataci času prokázala řada experimentů.
- Delší doba života velmi rychlých mionů vznikajících ve svrchní vrstvě atmosféry jim umožní dosáhnout zemského povrchu, ačkoli bez dilatace času by se drtivá většina rozpadla na mnohem kratší dráze.
- Hefele and Keating (1971) měřili účinek dilatace času přímo pomocí tří přesných cesiových hodin: jedny zůstaly na zemi, druhé letěly letadlem po směru otáčení Země a třetí proti. Uplatnil se zde vliv pohybu i různého gravitačního pole.
- S dilatací času a její kompenzací musí počítat i navigační systémy (GPS).
[editovat] Podívejte se také
- Kontrakce délky
