Diplomatický materiál
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
Diplomatický materiál jsou všechny písemnosti, kterými se zabývá diplomatika.
K vývoji diplomatického materiálu viz česká středověká diplomatika a česká novověká diplomatika.
[editovat] Listiny
Listina je každá písemnost, která byla vytvořena podle určitých (nicméně rozmanitých) pravidel a je určena k tomu, aby vydala svědectví o nějakém počinu právní povahy. Její časová platnost je de facto neomezená (na rozdíl od mandátu). Termín „listina“ je slovem poměrně novým – byl vytvořen teprve Františkem Palackým.
[editovat] Vnější znaky
Vnější znaky listiny jsou zjistitelné z originálu nebo kvalitně pořízené fotokopie:
- Psací látky - papyrus, voskové destičky, pergamen, papír
- Tvar a formát - určován z velké části výrobními normami. Formáty pergamenu byly velmi variabilní, můžeme je však rozdělit na dva typy - charta recta (šířka pergamenu > výška, častější typ) a charta traversa (výška > šířka).
- Linkování - bylo realizováno buď rozředěným inkoustem, nebo rydlem (slepé linkování).
- Inkoust - určujeme zejména jeho odstíny různých částí listiny. Můžeme tak zjistit, zda byl text napsát najednou, či postupně a můžeme odlišit také různé přípisky, poznámky, doplňky.
- Písmo - viz paleografie
- Korektury a razury
- Grafická znamení - měly zdobný nebo pověřovací charakter.
- Podpisy, poznámky a přípisy kancelářského původu - hojněji až od 15. století, do té doby byly listiny potvrzovány pečetí (vydavatelé často neuměli psát).
- Pečeti - viz sfragistika
[editovat] Vnitřní znaky
Vnitřní znaky listiny jsou znaky zjistitelné i z opisu či edice:
- Jazyk - latinsky se psaly listiny až do 16. století. Avšak již od 12. století se začaly v listinách objevovat jazyky národní (francouzština, italština, němčina), čeština pak od 14. století.
- Stavba listiny - viz dále.
- Individuální sloh písaře - nejvíce se projevoval v arenze.
[editovat]
Skladba listiny
Listina ve své plně rozvinuté formě se skládala z těchto částí:
- Protokol
- Invokace - vzývání Boha
- Intitulace - jméno a titul vydavatele
- Devoční formule - podepření autority vydavatele náboženstvím („z milosti Boží“)
- Adresa a salutace - uvedení a pozdravení příjemce
- Text
- Arenga - důvod vydání listiny
- Promulgace - vyjádření úmyslu uvést obsah listiny ve všeobecnou známost
- Narace - popis okolností vedoucích k vydání listiny (uvedeni intervenienti a další osoby, které podnítily vznik listiny)
- Dispozice - vlastní právní pořízení
- Sankce - pozitivní (přislíbení odměny při plnění obsahu listiny) i negativní (přislíbení trestu při porušování obsahu listiny)
- Koroborace - uvedení prostředků, jimiž je listina pověřena (např. pečeť)
- Eschatokol
- Podpisy, uvedení svědků, datum
- Aprekace - závěrečné vzývání Boha (často zkráceno na pouhé „Amen“)
[editovat] Mandáty
Mandát (z latinského ex manu datum – z rukou daný) – jiným názvem taky patent – je písemnost, jíž je udělován rozkaz či příkaz. Jejich časová platnost byla omezená – zanikla po splnění daného příkazu. Mandátů se proto dochovalo jen málo. Později byly mandáty pro urychlení distribuce tištěny.
[editovat] Listy
List je kancelářská písemnost, která na rozdíl od listin a mandátů obsahují pouhá sdělení a neměla právní dosah. Svou formou je list velmi jednoduchý. Listy byly dochovány většinou jen v opisech (listy slavných osobností).
[editovat] Úřední akta
Úřední akta jsou záznamy vzniklé z přípravných jednání vedoucí k vydání listiny nebo mandátu. Mohou jimi být různá stanoviska, instrukce, zprávy, vyjádření aj. Písemně byl tento materiál zaznamenáván až od 15. století.
[editovat] Úřední knihy
Vznik úředních knih souvisel se třemi jevy:
- zvýšená péče o písemnosti
- úřední knihy nahrazovaly vyhotovování jednotlivých listin
- poskytovaly důvěryhodnost zápisu.
[editovat] Knihy pro vnitřní potřebu
Kopiáře - vedeny v kanceláři příjemce. Obsahovaly v úplnosti zápis listin a dalších písemností došlých do kanceláře. Kopiáře byly vedeny různým způsobem - chronologicky, hierarchicky, dle jednotlivých statků, dle jednotlivých práv apod.
Registra - obsahovaly záznamy listina a dalších písemností kanceláří vydané. Registra mohla být nespecializována (všeobecná registra), či specializována např. podle jazyka, obsahu, způsobu zpečetění, teritoria apod. Záznam byl veden v autentickém znění, proto bylo možno při ztrátě vyhotovit kopii, který pak plnohodnotně nahrazoval ztracenou listinu.
Kancelářské pomocné knihy - vznikaly od 16. století a obsahovaly pouze zkrácené zápisy a lze je rozdělit do tří kategorií:
- Protokoly
- Exhibitní - výtah z došlých písemností
- Expediční - výtah z vydaných písemností
- Manipulační - vyřizovací, obsahovaly záznamy o způsobu vyřízení záležitosti
- Pomocné registraturní knihy - poskytovaly orientaci v rámci dané spisovny
- Indexy - písemnosti seřazeny v abecedním pořadí, popř. dle jmenných, místních či jiných kategorií
- Elenchy - spisovní registraturní plán
- Tituláře - rozdělení osob, s nimiž byla kancelář ve styku dle jednotlivých stavů a titulů
[editovat] Veřejné knihy
Desky zemské obsahují zápisy zemského soudu, později i zemského sněmu. Byly vedeny pro šlechtu (svobodné - „zpupné“ - obyvatele) zhruba od roku 1260, 1541 však vyhořely, vzápětí následovala jejich obnova. Záznamy se psaly na kvaterny (4 dvojlisty), které pak byly svazovány v knihu. Konec desek spadá do pol. 19. století.
K deskám zemským blíže (dějiny, členění) viz česká středověká diplomatika.
Desky dvorské obsahují zápisy jednání dvorského soudu a týkaly se manů, tj. osob, které byly v přímém lenním vztahu ke králi.
K deskám dvorským blíže (dějiny, členění) viz česká středověká diplomatika.
[editovat] Formulářové sbírky
Formulářové sbírky jsou soubory listů a listin bez uvedení konkrétních údajů (intitulace, inskripce aj.). Svou úlohu hrály v procesu tvorby listiny.
Kancelářské pomůcky - zvl. soukromoho charakteru. Sestavovány z kompletu písemností určité kanceláře.
Vzory, učebnice stylu - v jejich úvodu mnohdy teorie umění tvorby, stylu a stavby listin.
[editovat] Městské knihy
Úřední knihy vedené městskými orgány. Pojišťovaly práva města jako celku (privilegia města) či práva jednotlivých měšťanů.
[editovat] Církevní knihy
Rozvíjely se zejména po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (1344). Vznikaly zejména knihy konfirmační (zápisy o obsazování církevních úřadů), knihy erekční (pojištění církevního majetku) a soudní akta generálních vikářů.
[editovat] Matriky
Matriky obsahují zápisy jmen osob, které splnily určité podmínky určité instituce - existují tak matriky svěcenců, univerzitní, křestní, svatební, úmrtní, vojenské, židovské aj.
[editovat] Knihy vrchnostenské správy
Urbáře obsahují předpisy dávek (naturálních, peněžních, robotních) vybíraných vrchností od poddaných. Rozlišujeme dva typy:
- Urbář - soupis - v něm jsou zaznamenány jednotlivé lokality;
- Urbář - účet - zápisy jsou detailnější, předpisy sahají až k jednotlivým osobám.
V urbářích je napsáno, kolik se mělo dát, ne kolik se ve skutečnosti dalo.
Pozemkové (gruntovní) knihy pojednávaly o držbě půdy a statků a věcech s tím souvisejících.
[editovat] Knihy veřejných notářů
Imbreviatury nahrazovaly vydávání jednotlivých listin. Byla do nich zaznamenávána činnost veřejného notáře a podstatné údaje o vykonaných právních aktech.
[editovat] Katastry
Soupisy půdy podrobené dani a byly podkladem k jejímu vybírání. Přeneseně znamená katastr soupis osob, věcí či práv. Významnými katastry byl zejména tereziánský (1748) a josefinský (1789).
[editovat] Bibliografie
- HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-x.
- ŠEBÁNEK, Jindřich – FIALA, Zdeněk – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha: SPN, 1971.
