Eduard Vojan
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Vojan (5. květen 1853 – 31. květen 1920) byl český herec světového významu.
Eduard Vojan zakladatel moderního českého herectví, založeného na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy, přichází na svět 5. května roku 1853 na pražské Malé Straně v rodině úředníka, který chce ze syna mít důstojníka rakouské armády.
Ale Vojan sní již od mládí o kariéře herce – touha po herectví ho pak neopustí ani tehdy, když ho otec za trest vezme ze studií na reálce a dává ho vyučit litografem: Vojan i pak ochotnicky hraje v souboru Thalia.
Hraní v tomto souboru je pak příčinou vážné Vojanovy roztržky s otcem – Vojan po této roztržce odchází ve svých šestnácti letech z domova a přidává se k divadelní společnosti, která vystupuje v Unhošti u Prahy.
Brzy se ale Vojan pokusí o neúspěšný návrat domů – po smrti matky doufá, že se s ním otec usmíří, ale čeká ho zklamání, poté následují dlouhé roky jeho účinkování v různých venkovských divadelních společnostech, kde dostává postupně stále významnější role.
Od roku 1881 pak Vojan hraje v plzeňské divadelní společnosti Františka Pokorného, poté je členem společnosti Pavla Švandy ze Semčic, s níž hraje v letním divadle na pražském Smíchově a v zimě v Brně.
Ve Švandově divadle začíná růst Vojanova sláva jako herce schopného citlivě rozlišovat charaktery svých rolí a postihnout vnitřní svět hrané postavy, Švanda je proto stále častěji začíná obsazovat do psychologických rolí – společně s Hanou Kubešovou (později Kvapilovou) vytváří Vojan ve Švandově divadle nový herecký styl – psychologický realismus.
V roce 1888 se Vojanovi plní dávný sen – je vzat do angažmá v pražském Národním divadle. Zde jej ale, stejně jako Kvapilovou, čeká zklamání – konzervativní publikum si žádá operetu a výpravné hry, v činohře stále převládá romantický deklamační styl, realisticky ztvárněné drama si na jeviště Národního divadla hledá cestu jen velmi obtížně – Vojan není přijat příznivě, jako herec stojí v pozadí.
Zlom ve Vojanově kariéře přichází v roce 1894, když si spisovatel a spoluautor hry Maryša V. Mrštík vymíní, že postavu Francka bude hrát právě Vojan – Vojan se Mrštíkovi za projevenou důvěru odmění mistrovským výkonem, který pak stojí na počátku jeho slávy a uznání. Role pro Vojana si pak žádají ve svých hrách i např. A. Jirásek, J. Kvapil či J. Hilbert a mnozí další.
Pod režijním vedením J. Kvapila, zastánce moderního, ansámblového, provedení divadelní hry, pak Vojan ztvárňuje mnohé významné role – hraje Veršinina v dramatu A. P. Čechova Tři sestry, Astrova ve hře Višňový sad stejného autora, objevným způsobem ztvárňuje titulní postavy postavy W. Shakespeara v dramatech Hamlet, Othello, Macbeth, Richard III. atd.), hraje i v hrách H. Ibsena Stavitel Solness či John Gabriel Brockman, září též v dramatu E. Rostanda Cyrano z Bergeracu či jako Mefisto v Goetheho Faustovi.
Za dobu svého působení v Národním divadle vytváří Eduard Vojan na 309 postav v 278 divadelních hrách, z toho velká většina těchto postav je postav hlavních – již tímto se nesmazatelně zapisuje do dějin moderního českého divadla.
Eduard Vojan umírá 31. května roku 1920 v Praze.
