Existencialismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Existencialismus je filosofický a literární směr, který vznikl po první světové válce v Německu. K rozšíření tohoto směru došlo především díky francouzským představitelům ve čtyřicátých letech 20. století a po druhé světové válce. V 50. a 60. letech se existencialismus stal velice populární a lze říci i módní filosofií, což často vedlo k zjednodušení a zjemnění myšlenek tohoto směru.

Obsah

1 Filosofie
2 Literatura
3 Základní rysy
4 Dělení
5 Představitelé
- 5.1 Spisovatelé
- 5.2 Filosofové
6 Podívejte se také na

[editovat] Filosofie

Filosofie tohoto směru se opírá o tzv. filosofii existence, čímž navazuje na některé myšlenky F. Nietzscheho, luteránského myslitele S. Kierkegaarda, E. Husserla a M. Heideggera, který k tomuto směru někdy bývá, ne zcela přesně, řazen.

[editovat] Literatura

Existencialismus výrazně ovlivnila literatura, některé myšlenky přímo pocházejí z ruské literatury (F. M. Dostojevskij), zajímavé je i ovlivnění F. Kafkou

[editovat] Základní rysy

Tento směr, resp. jeho propagátoři, neměli jednotné názory, některé myšlenky si i protiřečí, jiné se vzájemně vylučují, proto lze říci, že v existencialismu lze rozlišit několik základních proudů. Tyto proudy uznávaly některé společné myšlenky a cíle, ale ani o nich nelze tvrdit, že by byly vykládány jednoznačně.

Politicky lze existencialisty označit jako velmi levicové, jejich filosofické názory jsou poměrně pesimistické. Domnívali se, že existence předchází podstatu. Byl kladen velký důraz na aktivitu vůči budoucnosti a sobě, to je dovedlo k popření Boha a tím i křesťanské morálky. Tvrdili, že jediná jistota tohoto světa je smrt.

Zajímavé jsou i jejich názory na svobodu, o níž si mysleli, že člověk je k ní prakticky donucen, musí stále mezi něčím volit a vybírat.

Ve svých spisech se zabývali především otázkami existence a tím rozvinuli myšlenky společné pro všechny proudy spojené s tímto hnutím. Existenci považovali za velice individuální stav, který lze přisoudit pouze člověku a kterou, podle nich, nelze odvodit z ničeho vyššího. Člověk se tedy teprve musí stát tím, čím je, nelze jej vysvětlit věcnými kategoriemi.

Často dochází ke zdůraznění lidské aktivity, svobody a s ní spojené absolutní odpovědnosti za své rozhodování a konání, tento prvek zvládli dovést do skutečně absurdních rozměrů, tím že kladli důraz na mezní situace (strach). Časté je též nezvyklé až provokativní reagování na některé společenské situace.

Z těchto myšlenek jim vyplynula závislost bytí na čase, která pro ně byla velmi důležitá.

[editovat] Dělení

Existuje mnoho způsobu jak lze dělit existencialismus, nejčastějšími způsoby je národnostní dělení (Francie, Německo) a poté dělení na:

Teistický - menšinový, téměř se neprosadil ve Francii
Ateistický - tento směr vyznávali nejznámější představitelé např. A. Camus a J. - P. Sartre