F/A-18E/F Super Hornet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

F/A18E,F Super Hornet

Typ:	víceúčelový námořní stíhací bombardér
Výrobce:	McDonnel Douglas, nyní Boeing
První let:	29. listopadu 1995, F/A-18E E1, BuNo 165164
Hlavní uživatel:	US Navy
Výroba:	min. 460 do roku 2011
Vyrobeno:	200 k 1. září 2004
Cena za kus:	F/A-18E: 57 mil. USD, F/A-18F: 57 mil. USD, F/A-18G 66 mil. USD
Varianty:	E,F,G

Boeing F/A-18E/F Super Hornet je středoplošník konvenční konstrukce s rozsáhlým využitím hliníkových slitin (31%), uhlíkových kompozitů (19%) a titanových slitin(21%). Konstrukce využívá velkých dílů. Díky tomu se drak Super Hornetu skládá jen z 8 100 součástí (oproti 14 100 u verze C/D). Letadlo je není přímo stealth ale je stavěno jako obtížně zjistitelné, takže byly při konstrukci zakrytovány a 'zahranatěny' všechny tvary a bylo použito pravdidlo 'platform alignment', tzn. že jsou hrany sklopeny pod stejnými úhly, aby se nepřátelský radarový paprsek odrážel do jednoho úzkého paprsku. Díky tomu se podařilo srazit RCS na 1,021 m² oproti 400m² u F-15 či 15m² u Su-27 (podle knihy „Brassey's Modern Fighters“). Díky ´stealthy´ řešení také zmmizel konvenční brzdící štít - jeho funkci převzala koordinovaná výchylka všech ploch, která podle vyjádření pilotů a pasažérů Super Hornetů funguje stejně dobře nebo lépe než klasický brzdný štít z verzí C/D.

Spolu s F-35 byl Super Hornet jediným letadlem stavěným po ukončení studené války a s ohledem na nové potřeby byl stavěn podle hesla „Lethality, Survivability, Affordability“, tedy s ohledem na výkony, přežitelnost i cenu. Díky tomu byly jako max. provozní násobky přetížení zvoleny hranice +7-1,7G (ovšem pomocí tlačítka na řídící páce je možno ´overridenout´ systém FBW a jít na pravděpodobně až +12G). K úspoře nákladů a zajištění lepší přežitelnosti také Super Hornet používá dva na sobě zcela nezávislé hydraulické okruhy, které navíc fungují pod tlaky 210 atmosfér v normálním provozu, 345 atm. při velkých AOA a/nebo vysokých rychlostech. Systém má schopnost automatické izolace poškozené části hydraulického okruhu.

Pro spouštění motorů a výrobu energie v provizorních podmínkách je určen APU Honeywell GTC36-200.

[editovat] Avionika, elektronika, komunikace

Jádrem avioniky jsou palubní počítače Control Data Corporation AN/AYK-14, přičemž do budoucna se počítá s jejich nahrazením jedním počítačem DMV-179 doplněným o modul pro připojení optické sběrnice.

Elektrický systém Super Hornetu má oproti verzi C/D výkon zvýšen asi o 60%, přičemž el. energii dodávají Super Hornetu 4 zdroje: 2 x 150A zdroj, 1 x 50A baterie a 1 x 15A baterie. Je to zjednodušení oproti verzi C/D, která měla 7 zdrojů. Baterie byly testovány na teplotu od -26 do +68°C. Jedná se o tvrdé zdroje dodávající od okolo 20V stejnosměrného proudu.

Komunikaci zajišťuje digitální komunikační systém DCS založený na stanicích Rockwell-Collins ARC-120 a to v pásmech o frekvencích 30 - 400 MHz.

Super Hornet také disponuje víceúčelovým distribučním systémem/datalinkem LINK-16, který umožňuje sdílení informací o nepřáteli a jeho pozicích. systém také umožňuje vést palbu na letadla protivníka zaměřená jiným spřáteleným strojem.

Navigace je zajištěna navigačním modem radaru s mapováním terénu, inerciálním navigačním systémem s laserovým gyroskopem a integrovaným GPS od firmy Liton a nechybí ani podpora klasických radiokomunikačních prostředků.

Autopilot Super Hornetů má mj. mody CALT, RALT, (W)CPL a automatického přistání na letadlové lodi, kterýžto mód posadí letoun přesně na lano č. 3. Poslední jmenovaný mód se ale v praxi moc nepoužívá.

[editovat] Radar

Super Hornety první série byly vybaveny radarem APG-73 používaným už ve starších Hornetech C/D, s dosahem max. 80 km a zorným polem 140° proti vzdušným cílům, 40 km / 90° proti pozemním a 20km/90° proti námořním. Radar byl schopen mapování terénu.

Radar spřažen s odpovídačem/dotazovačem umístěným v hranatém krytu před překrytem kabiny.

Super Hornety od série block 2 dostaly radar APG-79 AESA, který podle vyjádření výrobce výrazně zvýší sílu/schopnosti Super Hornetu.

Specifikované informace o výkonech se bohužel zatím nedají nalézt, ale předpokládá se zvýšení dosahu na asi dvojnásobek oproti vzdušným cílům.

Radar typu AESA umožní posádce pracovat v „decoupled cockpit“ neboli odděleném kokpitu, tzn. pilot a operátor radaru budou moci pracovat v zcela odlišných módech, mnohokrát za sekundu.

Radar AESA také zjednoduší vedení manévrového boje, protože bude neustále snímat prostor před stíhačkou v širokém úhlu.

[editovat] Historie

Když byl kongresem zrušen vývoj stealth bitevníku A-12 Avenger II, omezena výroba F-14D a zrušena modernizace A-6 na verzi F/G pro US Navy, nabídl McDonnell Douglas letadlo schopné nahradit F-14, A-12 i A-6 a založené na odskoušených systémech z F/A-18C/D v novém draku, který by odstranil nedostatky verzí C a D (malý dolet a bring-back payload), byl částečně stealth a měl dobrý modernizační potenciál. Nabídka byla námořnictvem přijata a 12. května 1992 byl vyhlášen záměr nakoupit 100 Super Hornetů.

[editovat] Specifikace

[editovat] Technické údaje

Posádka: 1
Délka:
- FA-18E: 18,38 m
Rozpětí: 13,62 m
Výška: 4,88 m
Plocha křídel:
- FA-18E: 42,7 m^2
Hmotnosti:
- Prázdná: 14 552 kg (E), 14 857 kg (F)
- Maximální vzletová: 29 937 kg
- Maximální přistávací (CVN): 19 958 kg
- Palivo: 8063 uvnitř, až 5 PPN o 1817 každá
Jednotková cena: 57 mil. USD

[editovat] Výkony

Maximální rychlost: 1,8 M
Dolet:
- Typický: 2225 km
- Stíhací eskorta: 1472 km (4x Aim-120, 2x Aim-9, 3x 480gal. PPN)
Přelet: 3035 km
Dostup: 15 240 m
Počáteční stoupavost: 254 m.s-^-1
Pohonná jednotka:
- motor: 2x General Electric F-414-GE-400
Tah: 124kN; 195kN s přídavným spalováním
Tah-hmotnost: 0,324 při max. možném zatížení, 1,14 v AA konfiguraci

[editovat] Výzbroj

1x kanón M61

11 závěsníků s možnostmi kombinovat:

Rakety:
- Aim-7 Sparrow
- Aim-9M
- Aim-9X
- Aim-120
- Aim-154 JSOW
- AGM-65 Maverick
- AGM-88 HARM
- AGM-84
- AGM-84 Harpoon/Grand Slam
- FFAR Hydra-70

Pumy:
- JDAM:
  - GBU-31
  - GBU-32
  - GBU-38
- LGM:
  - GBU-10
  - GBU-12
  - GBU-24
- Dumb bombs:
  - Mk-82/83/84

[editovat] Operační nasazení

Super Hornety jsou v součastnosti nasazeny u těchto jednotek:

VFA-2 Bounty Hunters (F/A-18F)
VFA-11 Red Rippers (F/A-18F)
VFA-14 Tophatters (F/A-18E)
VFA-15 Valions (Will transition to the F/A-18E in 2008)
VFA-22 Fighting Redcocks
VFA-27 Royal Maces (F/A-18E)
VFA-32 Swordsmen (F/A-18F)
VFA-41 Black Aces (F/A-18F)
VFA-81 Sunliners (Will transition to the F/A-18E in 2008)
VFA-94 Mighty Shrikes
VFA-102 Diamondbacks (F/A-18F)
VFA-103 Jolly Rogers (F/A-18F)
VFA-105 Gunslingers (F/A-18E)
VFA-106 Gladiators (Fleet Replacement squadron, operates F/A-18C/D/E/F)
VFA-115 Eagles (F/A-18E)
VFA-122 Flying Eagles (Fleet Replacement squadron, operates F/A-18E/F)
VFA-136 Nighthawks (started transistion with VFA-106 as of september 2006)
VFA-137 Kestrels (F/A-18E)
VFA-143 Pukin' Dogs (F/A-18E)
VFA-146 Blue Diamonds (Will transition to the F/A-18E in 2008)
VFA-154 Black Knights (F/A-18F)
VFA-211 Fighting Checkmates (F/A-18F)
VFA-213 Black Lions
VX-9 Vampires (Air Test and Evaluation Squadron, létá F/A-18C/D/E/F, EA-6B, AV-8B, & AH-1)