Filip II. August

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Filip II. August, francouzsky Philippe Auguste, (1165–1223) byl významným francouzským králem (korunován 1180), který přispěl ke sjednocení Francie a odstranění nebezpečného vlivu anglických panovníků na kontinentě. Během své vlády úspěšně získal zpět velkou část anglického kontinentálního panství. Jeho zásluhou je také modernizace Paříže, kde se zasadil například o vybudování Louvru a dalších významných památek.

Filip se narodil roku 1165. Jeho otec Ludvík VII. jeho narozením zajistil dlouho očekávané následnictví svého rodu. Filipova matka, [Adèle de Champagne], byla Ludvíkovou třetí manželkou a jedinou, která mu dala syna. Filip nastoupil na trůn roku 1180 jako patnáctiletý a brzy se projevil jako schopný panovník. Velmi brzy se zbavil vlivu svých strýců, bratrů jeho matky, kteří byli jeho rádci a doufali, že za nezkušeného krále převezmou moc. Hned na počátku vlády se tento obratný diplomat chopil šance v podobě napjatých vztahů v Anglii. Chytrou manipulací se mu podařilo střídavě ovlivňovat syny anglického krále Jindřicha II. Plantageneta, které tak dostal pod svůj vliv. Podařilo se mu starého krále s pomocí jeho synů porazit a tak ještě víc upevnil svou pozici.

Spolu s novým anglickým králem, kterým se stal Richard Lví srdce, se zúčastnil třetí křížové výpravy. Během ní se spory mezi impulzivním Richardem a klidným Filipem vyhrotily. Richard se zaplétal do mezinárodní politiky, čímž průběh výpravy značně zpomalil a to Filip nehodlal tolerovat. Oproti předchozí úmluvě odcestoval Filip do Evropy dříve než Richard a tam se rychle rozhodl jednat. Když se navíc Richard při svém návratu do Anglie dostal do německého zajetí, spojil se Filip s jeho mladším bratrem Janem, který se snažil Anglii ovládnout a získat tak výhody v podobě diplomatických ústupků i územních zisků.

Když se Jan Bezzemek stal po Richardově smrti anglickým králem, Filip zahájil ještě silnější tlak a postupně oslaboval moc Anglie nejen na kontinentě, ale podněcoval i vnitřní konflikty, které nadále oslabovaly Janovu moc. Roku 1204 získal Normandii a roku 1206 už mu patřila většina anglického území v severní Francii. Tuto svou snahu završil roku 1214, kdy se uskutečnila bitva u Bouvines, ve které porazil koalici Anglie, německého císaře Oty Brunšvického a Flander. Tím se Francie stala vůdčí zemí v Evropě a Filip II. August tak dokončil dílo, započaté jeho otcem.

Osobnost krále Filipa byla na svou dobu velmi netypická. Ačkoli se zúčastnil křížové výpravy, nikdy nebyl prototypem válečníka. Údajně se bál koní a nevynikal zvláštní silou. Jeho předností bylo ale logické myšlení a obratná diplomacie, díky které se šikovně pohyboval na šachovnici evropské politiky. Byl ale velmi rozhodný a pokud bylo třeba, dokázal se postavit i do čela vojska. Své postavení v boji proti Anglii se snažil posílit i sňatkem s dánskou princeznou Ingeborg, od kterého si sliboval námořní pomoc od Dánska, ke které ale nikdy nedošlo. Tento sňatek také způsobil obrovský skandál, když Filip svou ženu zapudil údajně ihned po svatební noci a usiloval o anulaci manželství. Ingeborg se ale odmítala vzdát postavení francouzské královny, za což ji Filip na několik let držel v domácím vězení. I přesto, že papež odmítl sňatek zrušit, o tři roky později se Filip znovu oženil s Anežkou Meránskou a v tomto svazku vytrval i přes církevní klatbu, která na něj byla uvalena. Roku 1200 ale nakonec na papežův nátlak tento sňatek zrušil a dovolil Ingeborg, aby se vrátila ke dvoru. Filip II. August zemřel roku 1223 a po něm na krátkou dobu nastoupil na francouzský trůn jeho syn Ludvík VIII. Na Filipovo silné postavení navázal ale až jeho vnuk, Ludvík IX. Svatý.

Tento biografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.