František I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František I. (12. února 1768 Florencie – 2. března 1835 Vídeň), vnuk Marie Terezie (habsbursko-lotrinská dynastie), byl v letech 1792–1835 králem uherským a českým, v letech 1804 - 1835 císařem rakouským a jako František II. v letech 1792–1806 posledním císařem římským. Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži - Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem.

Obsah 1 Mládí 2 Císař František II./I. 3 Napoleonův konec a císařova smrt 4 Potomci 5 Podívejte se též na

[editovat] Mládí

František se narodil 12. února 1768 jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské, nikdo tenkrát nemohl tušit, že se František jednou stane posledním císařem Svaté říše římské a zároveň prvním císařem rakouským. Mládí prožil na dvoře svého otce spolu s mnoha svými sourozenci, z nichž někteří byli postižení (to bylo důsledkem početných sňatků mezi příbuznými).

V roce 1780 zemřela Františkova babička císařovna Marie Terezie a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II.. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku. Dne 6. ledna 1788 se jí ve Vídni stala princezna Alžběta Vilemína Württemberská (1767-1790). Alžběta však zemřela krátce po porodu prvorozené dcery a ve stejném roce zemřel také císař Josef II.. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z Florencie přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi prvoplatným následníkem trůnu.

19. března 1790 se František oženil ve Vídni po druhé, s princeznou Marii Terezou Neapolsko-Sicilskou (1772-1807). Manželé byli bratranci prvního stupně, přičemž jejich rodiče byli vlastními sourozenci - Mariina matka Marie Karolína byla Leopoldovou sestrou a nevěstin otec Ferdinand Neapolsko-Sicilský byl bratrem Františkovi matky Marie Ludoviky. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

[editovat] Císař František II./I.

1. března 1792 zemřel Leopold II. a na trůn nastoupil jeho syn jako císař František II. František byl rodinný typ a připomínal vzhledem a oblečením spíše obyčejného měšťana než císaře. Vydával se na procházky městem a rád odpovídal lidem na pozdravy. 6. června 1792 byl korunován na uherského krále a 9. srpna 1792 na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska Klementem Václavem Lotharem Metternichem, tento vynikající diplomat se později stal Františkovou pravou rukou.

Nad Evropou se však začala stahovat mračna, tím mračnem nebyl nikdo jiný než Napoleon. Francouzské vojsko pod Napoleonovým vedením několikrát proniklo na rakouská území a vyhnalo tak císařskou rodinu do Uher, protože Rakušané nebyli ani tak dobře vycvičení, natož vyzbrojení jako Francouzi. V roce 1804, v návaznosti na přijetí císařského titulu Napoleonem, se František prohlásil císařem rakouským.

František uzavřel dohodu s Ruskem, v jehož čele stál car Alexandr I. a znovu se utkal s Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde jej ale Napoleon rozdrtil. S ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) se František vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské a František tak zůstává jako František I. pouze rakouským císařem.

Většina Františkových příbuzných byla Napoleonem vyhnána ze svých království a vévodství a hledala útočiště u svého více šťastného příbuzného v Rakousku. Mezi nimi i rodina budoucí císařovny. Dne 6. ledna 1808, půl roku po smrti Františkovy druhé manželky, se ve Vídni konala svatba. Volba padla opět na sestřenici princeznu Marii Ludoviku Beatrix z Modeny (1787-1816).

Marie Ludovika byla nemocná žena (trpěla tuberkulózou) a navíc ji sžírala nenávit k Napoleonovi. Když se dozvěděla o plánu provdat Františkovu dceru Marii Luisu za císaře Napoleona byla zásadně proti. Jednáni mezi Napoleonem a Meternichem však byla úspěšně dovedena do konce a v roce 1810 se Marie Luisa stala francouzskou císařovnou. Meternichovi se podařil ještě jeden sňatkový plán s nešťastným koncem a to manželství další Františkovy dcery Leopoldiny s brazilským císařem Pedrem I.

[editovat] Napoleonův konec a císařova smrt

Po Bitvě národů u Lipska v roce 1813 byl Napoleon poražen, jeho žena Marie Luisa se vrátila i se synem římským králem Napoleonem Františkem Bonapartem (pozdější vévoda František Zákupský) do Rakouska. Po Vídeňském kongresu (18. září 1814 - 9. červen 1815), jenž byl Meternichovým triumfem, byla Evropa vrácena do starých kolejí. Marie Luisa byla poslána do Parmy jako vévodkyně a malý Bonaparte zůstal s dědečkem ve Vídni.

10. listopadu 1816 se František oženil ve Vídni naposledy. Jeho nastávající se stala dcera bavorského krále Maxmiliána I. Bavorského, princezna Karolína Augusta Bavorská (1792-1873). Karolína byla už jednou, díky Napoleonovi, provdaná za Viléma I. Württemberského (1781-1864), který ji však udělal ze života peklo a po Napoleonově pádu bylo nenaplněné manželství rozvedeno. Manželství s Františkem bylo šťastné, Karolína se láskyplně starala o všechny své nevlastní děti a velmi se věnovala následníku trůnu Ferdinandovi I. Dobrotivému, jehož stav se díky ní velmi zlepšil.

V roce 1824 se konal Karolínou podporovaný sňatek Františkova syna Františka Karla s její nevlastní sestrou Žofií Bavorskou, se kterou si dobře rozuměla a svou náklonost později přenesla i na Žofiina syna a jeho manželku. O šest let později v roce 1830 se pak císař dočkal prvního vnoučka Františka, který se o pět let později přišel s dědečkem rozloučit k úmrtnímu loži. Po jeho smrti národy monarchie netruchlily, František I. už dávno nebyl jejich tatíčkem, ale viděly v něm pouze loutku Metternichovy kliky, která lid zatížila vysokými daněmi. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand, kterému kladl na srdce, aby poslouchal Metternicha a nedělal nic bez porady s ním. Jeho manželka Karolína Augusta přesídlila do Salcburku.

[editovat] Potomci

Z manželství s Marii Terezou Neapolsko-Sicilskou.

• Louise Elisabeth (1790-1791)
• Marie Louisa Habsburská (1791–1847), císařovna francouzská, vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally

1. ∞ 1810 císař Napoleon I.
2. ∞ 1821 hrabě Adam Vojtěch Neipperg, syn hraběte Leopolda Jana Neipperga a Vilemíny Hetzfeld-Wilfenburg
3. ∞ 1834 hrabě Karel Bombelles, syn hraběte Marka Maria Bombellesa a Angeliky z Mackau

• Ferdinand I. (1793–1875) ∞ 1831 Marie Anna ze Sardinie a Piemontu, dcera krále Viktora Emanuela I. ze Sardinie a Piemontu a arcivévodkyně Marie Terezie Rakouská-Modena d`Este
• Karolína Leopoldina (1794-1795), arcivévodkyně
• Karolína Luisa (1795-1799), arcivévodkyně
• Marie Leopoldina (1797–1826), císařovna Brazilská, ∞ 1817 císař Petr I. Brazilský, syn krále Jana IV. Portugalského a Šarloty Španělské
• Marie Klementina (1798-1881) ∞ 1818 Leopold Salernský, syn krále Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského a Marie Karolíny Rakouské
• Karolína Ferdinanda (1801–1832) ∞ 1819 König Friedrich August II. von Sachsen, Herzog Maximilian von Sachsen und dessen Gattin Prinzessin Karoline von Parma
• František Karel (1802–1878), arcivévoda ∞ 1824 princezna Žofie Frederika Bavorská (1805-1872), dcera krále Maximiliána I. Bavorského
• Maria Anna (1804-1858), arcivévodkyně
• Jan Nepomuk (1805-1809), arcivévoda
• Amálie Terezie (*/† 1807), arcivévodkyně

[editovat] Podívejte se též na

• Seznam hlav českého státu
• Seznam panovníků Svaté říše římské