Frederick Scott Archer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo doplnit wikiodkazy na ostatní články. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Frederick Scott Archer (1813-1857)

Obsah

1 Život
2 Nejvýznamnejší objevy
3 O Archerovi po jeho smrti…
4 Ukázky fotografií uplatňujících Archerovy postupy a vynálezy
5 Publikované zdroje:
- 5.1 Webové stránky:
- 5.2 Knižní publikace:

[editovat] Život

Frederick Scott Archer - autoportrét z roku 1855

Frederick Scott Archer - Sparrow house, 1857

O životě tohoto zakladatele moderní fotografie mnoho nevíme. Jen několik útržků z jeho života zaznamenala manželka Fanny G. Archer po jeho smrti. Od ní víme, že se narodil do řeznické rodiny v městečku Bishop Stortford v Anglii v r. 1813. Ještě jako malý chlapec ztratil oba rodiče a byl vychováván vzdálenými příbuznými a přáteli. Byl dán do stříbro-tepeckého učení. Setkání se starožitnými mincemi a drahými kameny pocházejícími z celého světa mu učarovalo a přivedlo k hlubšímu studiu numismatiky. Později se také po určitou dobu oceňováním mincí živil. Výtvarná stránka mincí ho také inspirovala k dalšímu jeho zájmu a zaměstnání – sochařství. Za pomoci přátel založil v Londýně (na Henrietta Street) sochařské studio, jež se orientovalo na tvorbu bust. Řada z lidí, kteří se nechali v jeho studiu portrétovat náležela k známým osobnostem své doby (Marquis of Northampton, Lord Albert Conyngham, William Smith) a jejich busty vytvořené Archerovým studiem můžeme dodnes obdivovat v National Portrait Gallery v Londýně. V r.1847 začal ve svém studiu využívat fotografii jako prostředku zjednodušení a zpřesnění sochařské práce. Využíval techniku kalotypie, Archer Frederick Scott kterou se naučil od svého lékaře Dr. Hugh W. Diamonda. Snažil se eliminovat nepříjemný vliv struktury papíru na kvalitu výsledné fotky napouštěním papíru kolodiem. Stále však nemohl dosáhnout uspokojivé adheze obou materiálů. Zlepšení kvality fotky se mu nepodařilo ani po použití bílku, želatiny či škrobu. To ho přivedlo na myšlenku hledat náhradu za papír. V té době (1849) už se zcela věnoval fotografii a to ve svém novém studiu v jeho vlastním domě na Great Russell Street v Bloomsbury. Tady také dospěl až ke svému nejdůležitějšímu vynálezu – záměnil papír za sklo a potáhnul ho jodizovaným kolodiem. První fotografie vytvořené touto metodou ukázal svým přátelům již v r. 1850. Po jejím opakovaném ověřování pak konečně v r. 1851 publikuje v časopise „Chemist“ svůj, dnes již klasický a do r. 2001 téměř zapomenutý, článek „Využití kolodia ve fotografii“, který zcela změnil směr dalšího vývoje fotografie. V něm nejen prezentuje výhody využití kolodia při fotografování, ale nabízí podrobné instrukce jeho správné aplikace. Zpráva o nové technologii se šířila rychle a již následující rok mohl psát jeden z průkopníků fotografie Fox Talbot svému příteli fotografu Llewelynovi o svém údivu nad schopností takto snímané fotografie zachytit vlny, vítr nebo kouř. O dva roky později (1854) už sám Llewelyn ohromil na výstavě v Londýně svými „instantními“ fotografiemi, zaznamenávajícími vlny na vodní hladině, lidi v pohybu, mraky a příboj tříštící se o pobřeží, kouř vycházející z lodního komínu apod. Archer vynález nikdy nepatentoval a tak zůstal k volnému využití všem, kteří o něho měli zájem. Nakonec dokonce musel čelit nařčení Foxe Talbota, že jeho vynález je součástí Talbotova patentu na kalotypii. Talbot v té době publikoval výzvu, aby nebyla Archerova metoda využívána bez jeho (samozřejmě placené) autorizace. Dočasně se mu tak dokonce podařilo několik fotografů donutit svá fotografická studia zavřít. Talbot byl ale nakonec kvůli svým neopodstatněným požadavkům zesměšněn a prohrál i soudní spor, který sám vyvolal. Je jisté, že Archer mohl na případném patentování svého vynálezu nepředstavitelně zbohatnout. Místo toho však v r.1854 publikuje podrobný manuál používání kolodia s názvem „The Collodion process on Glass“. To stimulovalo tisíce lidí k jeho využití. To že Archer svůj vynález nepatentoval nebyl důsledek jeho neschopnosti, ale projevem jeho velkorysé a skromné osobnosti, jež se o své poznatky ráda nezištně podělila,ačkoliv byl k podání patentu svými přáteli opakovaně vyzýván a některé své další vynálezy i sám patentoval. Ironií osudu zůstává, že Archer ve svých 44 letech v r. 1857 umírá - v bídě a téměř zapomnění. Teprve po jeho smrti byla uskutečněna malá sbírka na podporu jeho rodiny a přiznána malá státní renta pro vdovu. Po její smrti, pouze jedno ze tří osiřelých dětí se dožilo dospělosti. Jeho osud není znám.

[editovat] Nejvýznamnejší objevy

[editovat] Mokrý koloidní proces

Ukázka vybavení fotografa využívajícího vlhký koloidní proces

Tento vynález je nevýznamnějším vynálezem S. Archera, neboť zajistil tvorbu kvalitního negativu umožňujícího dokonalou reprodukci fotografií. Velmi rychle tak nahradil předešlé postupy daguerrotypii a především kalotypie. Přínosem nebyla jen možnost vytvořit kvalitní obraz a kvalitně ho reprodukovat, ale také výrazné zkrácení expozičního času na jednotlivé vteřiny, což umožnilo rozšířit aplikaci fotografie na rychle probíhající či krátce trvající jevy. Zanedbatelný nebyl ani pokles finančních nákladů a snížení možnosti otravy (především oproti daguerrotypii). Tajemstvím Archerova úspěchu byla schopnost rozpoznat jedinečných vlastností nedávno objeveného kolodia (do té doby využívaného téměř výhradně jen ve zdravotnictví jako obvazového materiálu) a podívat se na problém z druhé strany. Tak byla skloubena schopnost kolodia vytvářet tenký, hydrofobní film přilnavý ke sklu na jedné straně a průhlednost skla, nevnášející žádný šum do vznikajícího obrazu, na straně druhé. Archer využil i některé další své poznatky a vynálezy jako např. o rychlejší a účinnější vývojce v níž byla kyselina gallová, do té doby používaná, nahrazena kyselinou pyrogallové. Archerův postup byl velmi jednoduchý – smíchal kolodium s jodidem draselným a (na skleněné desce) vzniklý film pak namáčel do roztoku dusičnanu stříbrného. Tato kombinace přinesla výrazné zcitlivění snímající fotografické desky čímž se výrazně zkrátil čas expozice za dosažení dokonalého obrazu. Jedinou (a bohužel ne nevýznamnou) nevýhodou tohoto procesu zůstalo, že po celou dobu musely desky zůstat vlhké až do momentu expozice. Vzhledem k tomu, že kolodium schne rychle, museli se desky připravovat těsně před fotografováním a fotograf tak musel na cestě za svým dobrodružstvím nosit celou příruční laboratoř a temnou komoru. Jejich vysušováním se totiž výrazně snižovala citlivost. Důležitým aspektem tehdejší fotografie byla také absence jakékoliv možnosti zvětšení fotografie – výsledný formát printu byl shodný s velikostí desky (a tedy fotografického přístroje). Dnes již do jisté míry kuriózně může působit také další aspekt používání kolodia. Využívaná směs byla totiž nejen vysoce hořlavá, ale také explozivní.

[editovat] Ambrotypie

Archerův další vynález (na němž se podílel také Peter Fry) byl objev jevu nazývaného ambrotypie (nebo také koloidní pozitiv). Jeho podstatou je skutečnost, že stříbrné soli v podexponovaném negativu odráží světlo. Ten se proto podložený tmavým podkladem (nejčastěji sametem nebo lakem) jeví jako pozitiv. Tato metoda byla velice populární a používala se přes dvacet let v období 1850-1880, stejně jako koloidní proces jako takový. Výsledek ambrotypie se podobal daguerrotypii, obraz však vznikal na zcela odlišném principu, který umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu, a byl především výrazně levnější a rychlejší.

[editovat] Archerovy důležité publikace

1850 Článek o využití kyseliny pyrogalové ve vývojce (časopis Chemist)
1851 „Využití kolodia ve fotografii“ (časopis Chemist)
1854 „The Collodion process on Glass“

[editovat] O Archerovi po jeho smrti…

Tato fotografie byla pořízena originální Archerovou metodou v roce 2001 fotografem Seanem MacKennaem a ukazuje Archerův skromný hrob (napravo od náhrobního kamene) v Kensall Green Cementery v Londýně.

Soubor:Hrob5.jpg

Seanem MacKennaem (2001) - Archerův hrob

V r. [[1857] byla po smrti S. Archera publikována v časopise „Punch“ tato pocta a výzva ke sbírce na pomoc jeho rodině: „Synům Slunce“ Vynálezce koloidního procesu zemřel, zanechávajíc svůj vynález nepatentovaný, k obohacení tisíců, a jeho rodinu nezaopatřenou, k boji o holý život. Nyní by jsme měli fotografovi citlivému téměř jako kolodium panu Scottu Archerovy pomoci. Je třeba přinést stříbro (a nebo zlato), aby se jisté tváře,nyní v temnotách, krásně rozzářily, díky skutku do této doby mezi fotografy nevídaného. Staří spisovatelé uvádějí, že pouze“Fortitude“ byla přijata do Chrámu Slunce. Vy, fotografové, usaďte zatím Laskavost ve svých malých skleněných chrámech Slunce a obětujte, podle svého úsudku, na paměť oslavence, příspěvek na jeho rodinu.

V září r. 2001 uspořádaly známé fotografické domy (George Eastman House, International Museum of Photography", "The Collodion Journal") konferenci a výstavu u příležitosti 150 let prvního publikování Archerova objevu koloidního procesu.