Galileiho princip relativity
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
- Zákony mechaniky mají stejný tvar ve všech inercálních vztažných soustavách.
Galileiho princip relativity je princip, podle něhož se v klasické mechanice transformují základní údaje o fyzikálním ději (poloha a čas) mezi různými inerciálními vztažnými soustavami.
Galileiho princip relativity vychází z těchto principů:
1) čas je absolutní (plyne ve všech vztažných soustavách stejně),
2) pro skládání rychlostí platí vždy vektorový součet v = v1 + v2,
3) hmotnost tělesa je stálá a nezávisí na rychlosti.
Galileiho transformace z jedné vztažné soustavy (souřadnice x, y, z, čas t) do druhé soustavy (souřadnice x' , y' , z' , čas t' ), která se vzhledem k první pohybuje stálou rychlostí v přímočaře ve směru osy x:
x' = x – v ∙ t
y' = y
z' = z
t' = t
Galileiho princip relativity vyhovuje pohybům s rychlostí velmi nízkou v porovnání s rychlostí světla, tj. dějům klasické mechaniky. Důsledky tohoto principu, např. možnost neomezeného růstu rychlosti, však odporují experimentům s pohyby, jejichž rychlost se blíží rychlosti světla. Pro takové děje je nutno použít Einsteinův princip relativity.
