George Herbert Mead
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Herbert Mead (27. února 1863 - 26. dubna 1931) byl americký filosof a sociální psycholog, zástupce filosofického pragmatismu, dnes řazený ke klíčovým postavám symbolického interakcionismu.
Během jeho života mu nevyšla žádná kniha, veškeré jeho publikace byly vydány posmrtně na základě přednášek, rukopisů či vydaných článků. Na popularizaci jeho díla se významně podílel mj. Herbert Blumer. V 80. letech 20. století zaznamenalo Meadovo dílo renesanci zájmu především v Německu a Spojených státech amerických.
G. H. Mead věnoval velkou pozornost problematice lidského Já (self). Navavazoval na Charlese H. Cooleyho a jeho koncepci „zrcadlového Já“ (looking-glass-self), podle níž člověk sám sebe zakouší prostřednictvím druhých. Zabýval se též lidskou socializací, v souvislosti se kterou vymezil koncepci tzv. významného druhého a jeho internalizované, nadindividuální formy generalizovaného druhého. Mead též mj. poukázal na to, že významná část dětského učení se akceptaci sociálních rolí probíhá v procesu hry. Odlišil hru–play a hru–game: první označuje prosté „hraní si na něco“, spočívající v napodobování rolí dospělých, druhá pak „hraní něčeho“, což zahrnuje složitější systém pravidel, která musí dítě pochopit a podvolit se jim.
[editovat] Dílo
- Myšlení, já a společnost (1932)
- Filosofie činu (1938)
- Filosofie přítomnosti (1959)
