Georges Pompidou
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Prezident Francouzské republiky |
|
 |
|
| Georges Pompidou 19. prezident Francouzské republiky |
|
| Zvolen | 15. červen 1969 |
| Funkční období | 20. červen 1969 2. duben 1974 |
| Předchůdce | Charles de Gaulle dočasně Alain Poher |
| Nástupce | dočasně Alain Poher Valéry Giscard d'Estaing |
| Narození | 5. červenec 1911 Montboudif (Cantal) |
| Úmrtí | 2. duben 1974 Paříž |
| Pátá republika | |
Georges Jean Raymond Pompidou (5. červenec 1911 – 2. duben 1974) byl nejdéle úřadujícím francouzským premiérem Páté republiky a devatenáctým francouzským prezidentem od roku 1969 do své smrti v roce 1974.
[editovat] Život
Narodil se v obci Montboudif (department Cantal) ve střední Francii. Po absolvování Lycée Louis-le-Grand, kde se seznámil se senegalským básníkem a státníkem Léopoldem Sédarem Senghorem, graduoval na École Normale Supérieur se státní zkouškou z literatury.
Nejdříve učil literaturu na gymnáziu, od roku 1953 pracoval pro bankovní dům Rothschild. V roce 1956 byl zvolen generálním manažerem. Tuto pozici si udržel do roku 1962. Později byl najat Charlesem de Gaullem, aby řídil Nadaci Anny de Gaull pro Downův syndrom (de Gaullova dcera Anna touto nemocí trpěla).
Pod de Gaullem se stal také premiérem (po rezignaci Michela Debré 16. dubna 1962). Post premiéra zastával až do 21. července 1968 a je tak dodnes nejdéle úřadujícím předsedou vlády Páté francouzské republiky. Jeho nominace byla značně kontroverzní, protože nebyl členem Assemblée nationale (francouzského Národního shromáždění, nižší komory francouzského parlamentu). V říjnu 1962 byla jeho vládě vyslovena nedůvěra, Charles de Gaulle dal však rozpustit Národní shromáždění. Gaullisté vyhráli legislativní volby v roce 1962 a Pompidou byl opět jmenován předsedou vlády. V roce 1964 musel čelit důlní stávce a roce 1967 dovedl gaullistickou stranu (Unii demokratů pro pátou republiku) k těsnému vítězství.
Pompidouovi je kladena zásluha za mírové vyřešení studentských protestů v Květnu 1968. Jeho strategií bylo zlomit koalici studentů a zaměnstnanců vyjednáváním s odbory a zaměstnavateli (při tzv. Grenellské konferenci). Až do této poněkud bouřlivé doby ztělesňoval Předsedu vldy tiché a prosperující Francie.
Přesto během Května 1968 se mezi Pompidouem a de Gaullem zvedla vlna neshod. Pompidou nechápal, že jej prezident neinformoval o svém odjezdu do Baden-Badenu 29. května 1968. Jejich přátelství, až do té doby velice srdečné, bylo u konce. Pompidou vyhrál legislativní volby v roce 1968 a následně rezignoval. Nicméně, z části kvůli krizi z Května 1968, se objevil jako přirozený nástupce Charlese de Gaulla. Pompidou oznámil svou kandidaturu v lednu 1969. O několik týdnů později bylo jméno jeho ženy zmíněno v tzv. Markovicově skandálu. Pompidou si byl jistý, že za tímto pokusem o pohanění stáli představitelé vnitřních gaullistických kruhů.
Po nezdaru referenda z roku 1968 de Gaulle rezignoval a Pompidou byl zvolen na jeho místo, prezidentem Francouzské republiky, kdy v druhém kole porazil Předsedu senátu a jednajícího prezidenta Alaina Pohera. Přes svůj gaullismus byl Pompidou pragmatičtější než de Gaulle, což se projevilo např. přijetím Velké Británii k Evropskému společenství v roce 1973.
Během své vlády započal průmslový plán a spustil také vesmírný projekt Arianespace. Byl skeptický k programu tzv. Nové společnosti jeho prvního premiéra Jacquese Chaban-Delmase, kterého nahradil Pierrem Messmerem, konzervativním gaullistou.
Když se levé křídlo opozice sjednotilo při tvorbě tzv. Společného programu před legislativními volbami v roce 1973, rozšířil svou prezidentskou většinu zavázáním se se středovými proevropskými stranami.
V roce 1974, ještě jako úřadující ministr, nečekaně zemřel na leukémii.
| Předchůdce: | 1969–1974 | Nástupce: |
| Charles de Gaulle | Georges Pompidou | Valéry Giscard d'Estaing |
