Hůrka (Hurkenthal)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hůrka (německy Hurkenthal) je zaniklá sklářská ves na Šumavě, asi 6 km východně od Železné Rudy. První část obce byla založena roku 1732 při sklářské huti Hafenbrändlů, původně nazývané Česká huť. Roku 1766 byla nedaleko založena nová sklárna, v místě dnes zvaném Hůrka, přibližně 1 km jihozápadně od Hůreckého vrchu. Místu staré hutě se začalo říkat Stará Hůrka (Althurkenthal) a nové osadě pro sklářské dělníky Nová Hůrka.
Roku 1789 dal Ignáce Hafenbrädl v obci postavit kostel, zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému. Později (1820) pak byla nedaleko vystavěna hřbitovní kaple sv. Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrändlů. Byl zde pohřben i otec spisovatele Karla Klostermanna.
V Hůrkách kromě skláren a obytných budov stával zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna. [1]
Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Zanedlouho poté se obec (s výjimkou Nových Hůrek) ocitla v pohraničním pásmu železné opony, resp. vojenském prostoru se střelnicí. Budovy byly zničeny, s jedinou výjimkou hřbitovní kaple, která přečkala do konce komunismu, ovšem značně zpustošená. (Kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna [2])
V současnosti (2006) se na místě Hůrky rozkládají louky, bývalou obec připomínají stromořadí a kaple, která byla na přelomu 21. století zabezpečena a opravena. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitým v době komunismu na státní hranici - úseku Šumava. V okolí je několik náhrobků z půovodního hřibotva i nově upravených.
Část luk sukcesním vývojem zarůstá dřevinami a mění se tak přirozeně v les.
