HC Bohemians Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Svolení majitele autorských práv s uvolněním tohoto textu pro Wikipedii se právě ověřuje. Povolení by mělo být zasláno do OTRS nejpozději do 30 dnů, jinak bude text smazán. (čas vložení šablony: 6. 3. 2007 23:46:23, bude smazáno 5. 4. 2007 23:46:23)

[editovat] historie :

V roce 1916, tedy uprostřed 1.světové války, založilo několik nadšenců, kteří se nějakým způsobem vyhnuli vojenským povinnostem k Císaři pánu a C.K. armádě, hokejový oddíl a přidružilo se k AFK Vršovice. Jednalo se tenkrát ovšem spíše o pozemní hokej, tzv. „landku“ (resp. bandy hokej, ovšem bez ledu a bruslí). Toto sportovní odvětví se řadí mezi ty pro zelenobílé barvy nejvíce úspěšné [přičemž do dnešních dnů nasbírali pozemní hokejisté Bohemians bezpočet mistrovských titulů a všemožných dalších trofejí] a již v roce 1928 získali Bohemians první trofej -- šlo o titul přeborníků Prahy, a jakkoli o rok dříve zelenobílí tuto soutěž sami iniciovali, soupeři byli zvuční (mj. Sparta i Slavia). Tou dobou však už „landku“ i „bandy“ začal ze zájmu sportovní veřejnosti vytlačovat čím dál tím více populárnější „kanada“. A tak byl v roce 1929 ustaven oddíl nový, tentokráte už oddíl opravdového ledního hokeje! V této době v republice existovalo jen několik desítek hokejových oddílů, a tak byli Bohemians (s "přídomkem" AFK Vršovice) registrováni jako číslo 33.

První hokejové sezóny nebyly pro „ledové klokany“ z mnoha příčin právě nejúspěšnější. Jakkoli již po pár letech své existence dokázali porazit i jeden z nejlepších tehdejších celků – 1.ČLTK, ani toto „zviditelnění se“ nepostačilo k lepšímu zítřkům a senioři zelenobílých ani jedinkráte nefigurují mezi elitou. Ledoví klokani žel nikdy na hokejové výsluní neproskákali, byť tu existují určité čestné výjimky, zejména však ve smyslu do ligy [a potažmo i do národního týmu] prosadivších se jednotlivců (asi největší hvězdou oblékající v počátcích kariéry zelenobílý dres byl mistr světa z roku 1972 Jiří Kochta, svého času dres s klokanem oblékali i současníci Roman Málek či Jan Hlaváč, byť toliko v hluboce "předseniorském" věku). Ovšem hokej je kolektivní hra a poměřuje se především výsledky klubu. Pomineme-li pár „senzačních“ dílčích výsledků seniorů, pak klubové vavříny obstarávaly především mládežnické týmy -- dorostenci byli po dvě desetiletí permanentními účastníky ligových soutěží a juniorský tým (ČKD Praha) na jaře 1963 dokonce sahal po mistrovském titulu!!!

Výkonnostní růst hokejistů Bohemians Praha vždy silně limitovala neexistence vlastního zimního stadiónku s nezbytným zázemím (jakkoli je třeba na tomto místě podotknout, že až do roku 1931 a otevření ZS Štvanice neexistovala v republice ani jediná umělá ledová plocha!). Třebaže kdesi na Vinohradech měl mít oddíl vlastní kluziště (nejprve "Waldesku", později snad Riegerovy sady), s postupem let se spoléhat na přírodní led příliš nedalo ani v tréninku, natož v soutěžních kláních. Klub tak využíval jediný pražský ZS pro důležité soutěžní zápasy nejspíše tzv. „od nepaměti“ [jako první sezónu, kdy lze o Štvanici hovořit o domácím ledě však berme až ročník 1959/60], a platilo to stabilně min. od postupu ČKD Praha do II. ligy v roce 1964 až po konec let devadesátých, tj. zde zelenobílí odehráli nejspíše všechny domácí zápasy na republikové úrovni...

Štvanický zimní stadion, pak na počátku 90 let dostali zelenobílí i do správy. Jenže přislíbený australský sponzor (na jehož základě byla TJ Bohemians upřednostněna před 1.ČLTK) peníze neposkytl a klokani byli magistrátem správcovství ZS po několika letech opět zbaveni. Tento i všechny ostatní historické pokusy o vlastní zimáček byly zmařeny buď nedostatkem financí, a nebo, a to je ještě smutnější, nepřízní „(ne)odpovědných“ úředníků. Následkem všeho pak na začátku 21. století museli ledoví klokani postupně vzít zavděk azyly v Mělníce, v Letňanech, znovu ve městě na soutoku Labe s Vltavou, pak v Černošicích, posléze v Neratovicích a v současné době hostují na smíchovské Nikolajce – to je sice opět Praha, ale když zde není ani vlastní šatna (natož klubovna) a hraje se zde většina zápasů přeboru, jen těžko hovořit o skutečném domácím prostředí, ale díky alespoň za to...

Zmapovat několik prvních desetiletí historie ledových klokanů je velice nesnadné, ponechme tedy tuto nevděčnou úlohu muži, jenž měl před námi náskok bezmála čtyř desítek let a mohl zužitkovat vyprávění a zápisky řady pamětníků, kteří v mezidobí již odešli do hokejového nebe. Přesto i on bádal bezmála na vlastní pěst, čelil bezpočtu protichůdným informacím a nenalezl zdaleka všechny odpovědi na otázky které si kladl. Tímto mužem je někdejší oddílový kronikář, archivář, badatel a nevím co všechno MIROSLAV PETZOLD, který nám poskytl nestarší ročenky, které na počátku sedmdesátých let redigoval. Šlo vše prostě jen opsat či převyprávět, ale nakonec jsme zde zvolili nejobjektivnější variantu za užití fotokopií původních textů. Jednak jde o vlastní Petzoldovu kompilaci (převážně v novinových archivech) zjištěných skutečností, jakož jím v bohemáckých tiskovinách přetištěných autentických vzpomínek někdejších přímých účastníků pro zelenobílý hokej vpravdě historických okamžiků...

Třebaže Petzoldova historie dospěla až do začátku sedmdesátých let, poslední půlstoletí soutěžního zápolení "A-týmu" hokejových Bohemians již mapují naše ročenky pojaté poněkud jinak a tzv. moderněji -- nabízí se tak možnost srovnání, ale to není účelem. Za průvodním slovem následuje přehledná tabulka všech soutěžních ročníků počínaje sezónou 1953/54 do současnosti, kde se po kliknutí na příslušný letopočet objeví konečná tabulka [ty před rokem 1954 doposud postrádáme a je otázka zda je vůbec kde je dohledat?], základní charakteristika ročníku a všechny doposud vyzjištěné výsledky seniorského mužstva oddílu, jenž se v padesátých a počátku 60. let musel vzdát tradičního názvu Bohemians...

Následné ročenky začínají v premiérové sezóně po té co se metropolitní krajská soutěž rozdělila na městskou a venkovskou (MV a KV Praha) a název klubu se z ČKD-Stalingrad změnil na Spartak Stalingrad. Městský přebor se nejprve hrál ve dvou skupinách, posléze v jedné, ale první příčky klokanům tak jako tak unikaly. Když však na vítězství v soutěži počátkem roku 1959 konečně dosáhli, přála jim štěstěna v podobě přímého postupu do vyšší soutěže. Na nováčka si zelenobílí vedli v oblastním přeboru (3. nejvyšší soutěži novináři běžně nazývané hokejová divize) velice dobře a místo starostí se záchranou v jednu chvíli mohli docela reálně pomýšlet na další postup!

V únoru 1960 však nezvládá zelenobílý tým (pokud ovšem Spartak Stalingrad tyto barvy ctil, což s ohledem na fotbal není zdaleka jisté) klíčový domácí duel s Č. Budějovicemi a na místo postupu do II. ligy padá posléze až na bronzovou pozici. I ta třetí příčka (na nováčka věru dosti důstojná!) by v poklidu postačovala na záchranu v soutěži, kdyby svaz nedospěl k dodatečnému verdiktu o zániku této výkonnostní kategorie, jenž posílal Spartak Stalingrad nazpět do městského přeboru (skutečnost, že spolu s ním do stejné soutěže padá mj. i Dynamo Praha [tj. Slavia] mohla být jen slabou náplastí).

Hned v první sezoně po této reorganizaci dokáží ledoví klokani poprvé, a v seniorské kategorii zatím i naposledy, Slavii [tehdy Dynamo] přeskočit v konečné tabulce. Ale na vítězství v soutěži pokoření vršovického rivala nestačilo, zvítězili hokejisté Ruzyně. V následujícím ročníku dominuje rezerva Sparty [Spartak Sokolovo "B"], a vítězství v soutěži se klokani přiblíží až v sezoně 62/63. Již jako ČKD Praha hostí [na Štvanici před 2500 diváky!!!] zelenobílí v posledním kole červenobílé, jenže zápas místo potřebné výhry přinesl vítězství Dynama znamenající konec nadějí. Vytouženého postupu se tak tým dočká až roku 1964 tým v čele s čtyřicetiletým Vladimírem Zábrodským. Po suverénním projití přeborem uhrávají klokani v baráži neuvěřitelnou „plichtu“ s rezervou Č. Budějovic, ale tou dobou už neúspěch Slavoje (pozdějšího Motoru) v boji o nejvyšší soutěž posouval zelenobílé bez větších nervů do II.ligy!!!

Hned v první sezóně uhrávají klokani rekordních 26 bodů (jen -2 v tzv. tabulce „pravdy“), přesto o záchranu bojují až do posledního kola a příslušnost k soutěži musí potvrdit ještě v následné baráži. Tou ovšem procházejí naprosto suverénně již pod obnoveným názvem Bohemians a následující ročník (již bez Zábrodského, jenž emigroval) se paradoxně zachraňují celkem bez problémů, ačkoli získávají tentokrát o plných 11 bodů méně [byť to bylo dáno spíše slabostí rezervy Plzně]! Třetí sezóna je však krizová a už v polovině soutěže není o sestupu pochyb, když bodový zisk je čistá nula. Přesto ledoví klokani připraví hokejové veřejnosti značný šok, když na Štvanici seberou českobudějovickému Motoru i poslední špetku prvoligových aspirací...

Většina klíčových hráčů potápějící se klub opouští a zcela od znovu budovaný tým má vážné problémy i v městském přeboru, kde se v konečném účtování prvně v historii musí sklonit nejen před Konstruktivou (dnešní Kobrou), ale i Teslou Žižkov. V následujícím ročníku pak ledoví klokani již opět „stavaře“ i „elektrikáře“ s přehledem pokoří a v poklidu dospějí k postupu, což je usnadněno tím, že dík vzniku hokejových divizí jde do vyšší kategorie většina soutěžního pole. Bohemians jako naprosto suverénní vítěz přeboru získávají znovu právo hrát o II. ligu, ale Tatra Kolín (popř. Spartak Kolín Tatra) je soupeř nad možnosti tehdejšího týmu...

První divizní sezónu je možno označit za poklidnou, neboť poměrně záhy zmizela vidina dalšího postupu a pásmo sestupu zůstávalo dostatečně hluboko. V dalších třech letech již klokani bojují na špici s rychle sílícími Uhelnými Sklady a je tu dobře vidět postupný pokles výkonnosti. V pomyslné přetahované o nejvyšší příčku skupiny „D“ Bohemka nejprve zvítězí zcela suverénně (to už se nedá říci o baráži o II. ligu v níž končí poslední), pak zelenobílí vyhrají jen těsně (baráž sehrají se stejně tristním výsledkem, tentokrát dokonce bez vítězství) a posléze již „uhlířům“ podlehnou a to dokonce rozdílem třídy a na stříbrné příčce Bohemku s velikou pravděpodobností udržela jen nedisciplinovanost hráčů Baníku Švermov...

Další divizní sezónu je možno označit až za nudnou, neb ve [na 6 týmů redukované] skupině je velice záhy jasno na obou pólech a klokani střídají lepší chvilky se slabšími. Jako první si vyšlápnou na premianta soutěže z Příbrami, ale zcela pokazí závěr, čímž nakonec klesnou až na předposlední místo, což mělo být varováním pro ročník následující. Mělo, ale nebylo, z další selankové sezóny se posléze vyvinulo nebývalé drama, v jehož peripetiích Bohemka jednou jedenkráte spadne na poslední příčku – žel pro zelenobílé právě po kole závěrečném, což přivodí další a tentokrát ještě hlubší pád...

Hráči a příznivci hokejových klokanů však museli v následující sezóně spolknout sousto ještě „hořčejší“, když sice uhráli v Praze bodovou shodu s Teslou Žižkov, ale z přebornického titulu se radoval soupeř. Sladké zúčtování s žižkovskými i Konstruktivou [jež se předloni zachránila v divizi na účet klokanů „podezřelým“ vítězstvím nad do té chvíle suverénní Vlašimí] v sezóně následující bylo zkaleno v neúspěšné baráži s Lokomotivou Beroun. Další pražský primát však již byl v duelech s Kovohutěmi Rokycany přetaven v postup, který však byl (bezmála osudově) dopředu kalen prakticky nulovou nadějí na záchranu ve vyšší soutěži...

Po zrušení divizí po sezóně 1976/77 přišel svaz po 2 letech i se stěží pochopitelnou likvidací II. národní ligy, přičemž v její poslední sezóně bylo potřeba k prosté záchraně obsadit medailové příčky, čtvrtému pak skýtala jistou naději baráž. Co do výsledků vstoupila na podzim roku 1798 Bohemka do soutěže impozantně a po 3. kole byla dokonce v čela, ale zatímco republikový tisk žasl, pražský byl dál skeptický a asi právem. Předsezónní předpoklady se naplnily bezezbytku a zelenobílí skončili až devátí [v předchozí sezóně by to ovšem k záchraně postačovalo], přičemž je do městského přeboru doprovodili i „dopraváci“ (1.ČLTK) a „uhlíři“ [ba málem i Slavia], čímž jakékoli ambice zelenobílých hokejistů na řadu let vzaly za své...

Dopravní Podniky a Uhelné Sklady však své primáty dokázaly proměnit v postup do I. národní ligy (dvě skupiny po 12) a teoreticky měla přijít řada na Bohemku. Prognózy však byla jedna věc a realita druhá, neb v Praze vyrost klokanům další více než zdatný protivník. Již v předešlé sezóně stříbrná Konstruktiva však zvítězila s šokující převahou 10 bodů a bylo zřejmé, že branické „stavaře“ už budou klokani překonávat jen ztěžka. V dalším ročníku [1982/83] byla situace ještě tristnější, třebaže svaz uznal své pochybení a hrálo se o přímý postup [dík obnovení II. národní ligy], k žádnému opravdovému „boji“ nedošlo, propast mezi oběma hlavními rivaly v závěrečném účtování byla již sedmnáctibodová a před klokany se v konečné tabulce o bod natlačila i Tesla Žižkov.

V dalších dvou letech si sice klokani se žižkovskými poradili, ale pouhé 2 body z osmi barážových duelů na postup výše stačit nemohly a mělo být hůře. V další sezóně se do přeboru vrací sestoupivší Konstruktiva a o jejím opětném prvenství není pochyb, leč šokující bylo, že Bohemka poztrácela tolik bodů (mj. všechny se „studenty“ z VŠT), že nepronikla ani do finálové skupiny. Pak naštěstí následuje zlepšení herní i výsledkové [další bronz byl zapříčiněn jen krátkodobým sestupem Uhelných Skladů], ale Konstruktiva je stále min. o pověstný chlup lepší a nebo jen šťastnější (nechceme-li lkát na nepřízní „vyšší moci“), což platí zejména o sezóně 1989/90, kdy byli klokani pár desítek sekund od přímého postupu do II. národní ligy…

Co se nepodařilo tehdy se podařilo v sezóně následující, byť bez fanfár a postup do republikové soutěže byl Bohemce spíše darován okolnostmi. Po suverénním vítězství v přeboru následovala zpackaná kvalifikace, ale ekonomické ohledy donutily několik týmů odřeknout účast ve vyšších soutěžích a nakonec se ve II. národní lize našlo místo i pro pražské klokany. Postup však byl danajským darem na nějž klub nebyl v žádném ohledu náležitě připraven a logicky následoval opětný pád. Zásluhou další reorganizace však byl jen krátký, neb se v Praze znovu bojovalo o přímý postup a třebaže Tesla Žižkov kladla nebývale tuhý odpor (při bodové shodě rozhodly vzájemné zápasy) na konci soutěže se tentokrát radovali zelenobílí...

Nyní bylo na přípravu více času a ten byl zúročen ve vznik konkurenceschopného mužstva (největší hvězdou zde byl exligista Evžen Musil, ale na soupisce figuroval mj. i „Rony“ Schubert!), které se záchranou nemělo problémy [zda skončil 10. či 11. je doposud s jistotou nezodpovězená otázka, ale pokud dodatečnou kontumační výhrou zelenobílí vskutku přeskočil Konstruktivu, pak byli Bohemians 3. nejlepším seniorským týmem v Praze – tak vysoko nikdy dříve ani po té klokani nevyskočili]. V následující sezóně to bylo horší, ale i výsledné 15. místo [pro „Mariánky“ hovořily vzájemné zápasy] zajišťovalo bezpečné setrvání v soutěži (zejména dík absolutnímu vyhoření Litoměřic, ex. Mělníku). Pád však napřesrok pokračoval a poslední místo již naději na záchranu neskýtalo, třebaže teoretická naděje žila téměř až do konce sezóny...

Tak jako po skoro každém sestupu se objevila hrozba zániku ledně-hokejových Bohemians, tentokrát však mnohem reálněji a děsivěji. Tým dvě sezóny živořil ve spodních patrech přeborové tabulky a teprve příchod množství hráčů ze zaniknuvšího 1.ČLTK znamenal obrat k lepšímu, pokud tím míníme schopnost týmu protlačit se znovu alespoň do „final four“ metropolitní soutěže. Na konci milénia se zablýskalo na lepší časy (počátkem roku 2000 naši borci jako jediní v přeboru dokázali sebrat bod Hvězdě, jež pak jako doposud poslední pražský oddíl zvládla i baráž), klub našel sponzora a ledoví klokani si po řadě let připsali další primát. Jenže vítězství v krajské soutěži nebylo „komerčně prodáno“ v barážové skupině a nespokojený sponzor začal od spolupráce s týmem couvat…

Ročník 2001/02 je doposud poslední sezónou kdy dokázali ledoví klokani doskočit na nejvyšší příčku, ale třebaže v předkole kvalifikace smetli západočeské Apollo Kaznějov, do barážové skupiny již z ekonomických důvodů ani nenastoupili. Na druhdy tak úspěšný mládežnický hokej s hlavičkou Bohemians zbyly jen nostalgické vzpomínky, z někdejšího „B-týmu“ vznikl největší (a poněkud paradoxně, leč logicky, i nejnesmiřitelnější) rival. Začala léta strádání a mimopražských asylů týmu s klokanem na prsou, přičemž je s podivem, že za těchto podmínek „naši“ borci dokázali ještě potřikráte vyšplhat na medailové příčky. Když už to s Bohemians (a s celým pražským seniorským hokejem) vypadalo zle nedobře, objevili veřejností pozapomenutou metropolitní soutěž fanoušci klokanů a dali jí nový náboj

---

Oficiální stránky klubu