Ian Fleming
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ian Lancaster Fleming ( 28. květen 1904 - 12. srpen 1964) byl námořní důstojník, novinář, bankovní úředník a po dobu druhé světové války pobočník šéfa tajné služby v britském námořnictvu. Nejznámější je ale jako tvůrce Jamese Bonda.
Obsah |
[editovat] Život
Ian pocházel ze známé, vážené a dosti bohaté rodiny. Jeho děda byl puritánský Skot a známý bankéř. Otec, plukovník Valentine Fleming, padl na frontě roku 1917 a nekrolog do Timesů za tohoto vojáka a člena parlamentu psal sir Winston Churchill.
První životní úspěch ale zaznamenal ve sportu. Studoval elitní školu Eton, kde nebyl sice dobrým studentem, ale dva roky po sobě tam byl mistrem v lehké atletice. Jeho rekordní výkon ve skoku do dálky z roku 1926 byl dlouhé roky nepřekonaný. Byl vysoký, štíhlý a uzavřený mladík. Při fotbale si zlomil nos, ale po operaci ho měl zase rovný. Žárlil na diplomatickou kariéru svého staršího bratra, ale oba dva syny matka nemohla v kariéře diplomata podporovat. Naučil se však dobře francouzsky, německy a rusky a po studiu se vrhl na novinářství. Z té doby měl i Stalinův dopis s vlastnoručním podpisem. Byl totiž v roce 1933 jako dopisovatel agentury Reuters v Moskvě na procese s britskými inženýry obžalovanými ze špionáže a požádal Stalina o interview. Stalin ho sice odmítl, ale velmi zdvořile a vlastnoručně podepsaným dopisem.
Na podzim pak odešel pracovat pro Reuters do Šanghaje. V žurnalistice měl otevřenou velkou budoucnost. Po dvou letech mu ale banka Gull and Co nabídla místo, které obvykle dostávali osvědčení padesátiletí zaměstnanci. Místo přijal, přestože ho novinařina bavila, vzrušovala a uspokojovala.
[editovat] Pobočník ředitele tajné služby
V květnu roku 1939 dostal mladý bankovní úředník Ian Fleming pozvání na schůzku v starobylém a vznešeném hotelu Carlton v Londýně. Díky klidnému prostředí, diskrétní obsluze a vynikající kuchyni a vinnému sklípku se Fleming na ten rozhovor velmi těšil. Nemohl však tušit, že mu od základu změní život. Na schůzku ho totiž pozval kontradmirál John Godfrey, který hledal pobočníka a pro tip zašel k svému příteli, řediteli Anglické banky. Fleming, mimochodem i absolvent námořnické důstojnické školy, bystrý a dravý novinář s rozsáhlými jazykovými znalostmi, navíc z dobré rodiny, byl podle obou ideální kandidát na toto místo. Admirál Godfrey byl totiž začátkem roku jmenovaný ředitelem tajné služby britského námořnictva. Fleming místo přijal a začal svůj čas dělit mezi banku a kontrašpionáž. Dopoledne u pánů Rowa a Pitmana a odpoledne na Admiralitě, kde vstupoval do dveří označených číslem 39. Nacházely se tam tajné zprávy o německé výzbroji, kapitánech ponorek, přístavních pracích v Kielu, shromažďovaly se tam podklady pro bombardování Hamburku. Fleming tehdy kouřil 70 cigaret denně.
Jeho spolupracovník z čísla 39, Edward Merret, k tomu podotkl: Ian byl stejný „požírač papíru“ jako my všichni v Admiralitě. Válka pro něj znamenala trápení, pot a slzy, ale ne bezprostředně krev.
Fleming musel také vyhodnocovat různé bláznivé návrhy na obranu britských ostrovů (vyskytl se například nápad loďmi přivléct arktické ledovce, opevnit je a rozmístit okolo pobřeží jako hráz proti invazi). Po tu dobu přicházel do kontaktu s oddělením MI 6 a s jeho šestou sekcí zvanou Secret service, s oddělením MI 5, podřízeným Ministerstvu zahraničních věcí a s kanceláří Speciálních organizací, která se zabývala vysíláním parašutistů do německého týlu. Získal tak značný přehled o organizaci a zákulisí špionážní a kontrašpionážní služby. Brzy byl povýšený z námořního poručíka na korvetního kapitána.
[editovat] Laboratoře FBI
V červnu 1941 doprovázel Fleming admirála Godfreye do USA. Šlo o dost choulostivou cestu. Spojené státy ještě nebyly ve válce a britská vláda chtěla navázat pokud možno úzkou spolupráci obou tajných služeb. Ředitel FBI Hoover se s touto misí odmítl oficiálně setkat. Dal však rozkaz, aby jim podrobně ukázali laboratoře, archivy, podzemní střelnice a učebny americké tajné služby. Tyto Flemingovy zážitky označují literární historikové jako jeden z podnětů pro pozdější zrod Jamese Bonda.
Hlavním spojovacím článkem pro britskou delegaci byl kanadský milionář W. Stephenson, organizátor a sponzor rozsáhlé diverzní sítě namířené proti Německu. Jeho koordinační místnost na třicátém šestém poschodí byla Flemingovi plně k dispozici. Oba muži se brzy spřátelili. Fleming se Stephensonovými muži zúčastnil krádeže, ofocení a včasného vrácení japonských diplomatických kódů, studoval Stephensonovy metody diverze. Tento pán si například v Kanadě zřídil pracoviště, které dokázalo napodobit jakýkoli psací stroj na světe i s drobnými vadami v jednotlivých úderech a úspěšně vyráběl nepravé spisy. Od falešných pasů až po štábní rozkazy.
I díky Stephensonově pomoci Godfreyova mise úspěšně pokračovala a skončila uzavřením smlouvy mezi USA a Velkou Británií o zřízení koordinační zpravodajské kanceláře. Text této smlouvy vypracoval Fleming za dva dni pobytu ve Washingtonu odkud si přivezl dáreček od generála Donovana, krásný Colt 38 s vyrytým nápisem Pro zvláštní služby.
[editovat] Špionážní škola u jezera
Stephenson měl v Oshawe u jezera Ontario překrásné a osamělé soukromé sídlo. Ale nebyl to jen milionářsky zámek, ale i jedna z nejlépe organizovaných špionážních škol na světě. Fleming s potěšením přijal Stephensonovo pozvání a přišel na studijní pobyt do Oshawy.
Instruktorem střelby tam byl známy americký pistolník Murphy, učitelem karate plukovník Wallace a aj na ostatní odbory samí prvotřídní specialisté. Fleming sledoval jednak metodiku výuky, aby získal nové zkušenosti pro výcvik v Anglii a kromě toho si školu zkusil i jako žák. Stephenson o něm později prohlásil, že patřil k nejtalentovanějším žákům školy. Perfektně například v noci zneškodnil několik plavajících min a sám pod vodnou hladinou připevnil nálož k „nepřátelské“ lodi a stačil se vzdálit, než loď vybuchla. Anebo byla celá torontská policie uvedená do pohotovosti a skupina pěti žáků dostala za úkol „vyhodit do povětří“ městskou elektrárnu. Čtveřice žáků se nechala najmout v uhelných skladech, dva jeli jako řidiči a dva pod uhlím spolu s „náložemi“. Při vstupní kontrole byli pochytáni. Fleming pracoval samostatně. Přišel (po telefonickém ohlášení) jako britský inženýr, který měl něco dohodnout s ředitelem podniku. Jako návštěva k řediteli byl o něco méně kontrolován, podařilo se mu na chvíli zbavit doprovodu a umístnit bombu z aktovky na elektrárenském dispečinku. Kdyby bomba skutečně vybuchla (samozřejmě jen zazvonila), bylo by Toronto bez elektřiny.
Stephensonova škola u jezera ukázala Flemingovi nejen celou řadu špionážních triků, ale podnítila i jeho fantazii. Posloužila mu jako odrazový můstek pro vymýšlení vlastních akcí během války a později mu pomohla vytvořit typ agenta 007. Hrdinu v podstatě romantického, bezohledného až k sadizmu a chladného jako tasený nůž. Navíc získala podnět jeho technická představivost, s kterou vytvářel technické špionážní hračky pro svého agenta.
[editovat] Útočná sekce č. 30
Po návratu z Kanady se Ian Fleming začal zajímat o Ottu Skorzenyho, profesionálního esesáckého hrdlořeza první třídy. Bylo to ještě dlouho před tím, než Skorzeny osvobodil Mussoliniho ze zajetí (Zajímavé je, že tento pán, dlouho po válce spokojeně žijící v Španělsku, dal jeden z podnětů ne jen k Flemingovým dílům, ale i k Mňačkově knize Smrt si říká Engelchen a k jejímu filmovému přepisu režisérů Kadára a Klose). Fleming zjistil, že nacisti s první vlnou parašutistů při dobývaní Kréty „vysypali“ i Skorzenyho komando, které do bojů přímo nezasáhlo, ale projevilo zájem o britské štáby v Maleme a Heraklione. Šlo jim zřejmě o ukořistění co možná najvíce tajných materiálů: map, rozkazů, šifer a seznamů. Akce byla poměrně úspěšná. Byla to první úderná akce špionážní skupiny v Druhé světové válce.
Fleming okamžitě rozpoznal její důležitost a navrhl admirálovi Godfreyovi, aby zaútočili stejnou zbraní. Tak byla na Flemingův návrh a pod jeho vedením při Admiralitě zřízená sekce č. 30, jedna z nejzajímavějších malých a téměř soukromých armád této světové války.
Do první akce se hlásil i sám Fleming, ale admirál ho nepustil. Naštěstí. Útok se totiž nepodařil a deset mužů bylo zabitých. Mohlo to znamenat ztrátu a likvidaci oddílu, ale Fleming se nevzdal a znásobil náročnost výcviku a přípravu akcií. V listopadu 1942 se vylodila větší skupina jeho mužů u Siddi Ferruelu v Alžírsku, úspěšně pronikla do štábu italského válečného námořnictva a přinesla odtud co se dalo. Byli to pro Admiralitu materiály nesmírně cenné a Sekce 30 získala uznání. Rozšířila se, dostala vlastní transportní prostředky a přednost při vyzbrojovaní.
Při jedné z dalších akcií „vyfoukli“ flemingovci Italům plán minových polí a pobřežní obrany Sicílie. Při následné invazi zachránila tato skutečnost životy tisícům britských a amerických vojáků.
Fleming sestavoval seznam objektů, které „stojí za návštěvu“. Od norského Trondheimu, kde Němci zkoušeli nové magnetické miny, až po odpalovací rampy V 1. Při invazi do Normandie organizoval útok na Arromanches, kde měli nacisti největší radarovou stanici. Ve Francii jeho muži přepadli velkou pěstírnu žampionů u Houilles, kde v podzemních prostorech Němci pracovali na prototypu akustického torpéda, dokonalejšího než měli v té době spojenci.
Fleminga přes všechny úspěchy Sekce 30 stále měli za fantastu. Jeden z jeho mužů, Ralph Izzard, však objevil na holandské pláži základnu německých jednomístných špionážních miniponorek. Velitelství do tohoto dne o jejich existenci pochybovalo, že jsou to prý Flemingovy noční můry, ale velitel tvrdil, že základna musí byt někde tam.
Na poslední akci v roku 1945 se Fleming osobně zúčastnil. Dostával do kanceláře 39 podivné nejasné správy o zámku nedaleko Tambachu ve Wurtenberských lesích. Že prý tam mají důkladně zamaskovaná nákladní auta a zahlédli tam i německého admirála. Skupina tedy v předvečer kapitulace vtrhla do zámku a našla tam německého admirála na hoře listin s petrolejem v ruce. Byl to archiv německého válečného námořnictva od roku 1870. Dvacet roků po válce (už po Flemingově smrti) byl v Británii publikovaný.
Když skončila válka, ptali se kamarádi Iana Fleminga, co bude teď dělat.
- Napíši dějiny špionáže, ale takové, že se na všechny předcházející zapomene jako na nudné.
Nenapsal je. Ale zato stvořil Jamese Bonda.
[editovat] Dílo
Prvním bondovským románem bylo Casino Royale. Fleming ho začal psát na jaře roku 1952 na karibském ostrově Ocarabesa, nedaleko Jamajky. Zemřel o dvanáct let později při korektuře třináctého románu Muž se zlatou zbraní'. Agent 007 se tedy zrodil začátkem 50-tých let 20. století v době, kdy vrcholila studená válka. To se přeneslo i do prvních románů, v nichž byl hlavním nepřítelem komunismus. Až později se Bond setkal s různými tajnými agenturami, šílenými anarchisty, geniálními vědci a podobně. Casino Royale vycházelo nejprve na pokračování v novinách a teprve potom bylo s velkým úspěchem vydáno v půlmiliónovém nákladu. Za dobrodružství agenta 007 si autor koupil dům nedaleko Buckinghamského paláce, vilu na pláži v Sandwichi, přepychovou kancelář na Fleet Street a slavnou vilu Goldeneye na Ocarabese.
[editovat] Bibliografie
- 1953 - Casino Royale
- 1954 - Live and Let Die
- 1955 - Moonraker
- 1956 - Diamonds Are Forever
- 1957 - From Russia With Love
- 1958 - Dr. No (Dr No)
- 1959 - Goldfinger
- 1960 - For Your Eyes Only - sbírka povídek
- From a View to a Kill
- For Your Eyes Only
- Quantum of Solace
- Risico
- The Hildebrand Rarity
- 1961 - Thunderball
- 1962 - The Spy Who Loved Me
- 1963 - On Her Majesty's Secret Service
- 1964 - You Only Live Twice
- 1965 - The Man With The Golden Gun
- 1966 - Octopussy and The Living Daylights - sbírka povídek (posmrtně)
- Octopussy
- The Living Daylights
- The Property of a Lady
[editovat] Pro děti
- 1964 - Chitty Chitty Bang Bang
[editovat] Literatura faktu
[editovat] Česky vyšlo
- 1970 - Zlatý fantóm - zkrácený překlad románu Goldfinger
[editovat] Slovensky vyšlo
[editovat] Biografie
- John Pearson: The Life Of Ian Fleming, Londýn, 1966, vydavatel: Jonathon Cape Ltd.
- Andrew Lycett: Ian Fleming, vydavatel: Weidenfeld & Nicholson
[editovat] Filmografie
- 1963 - From Russia with Love (Srdečné pozdravy z Ruska) - mini-úloha, muž stojící před Orient Expresem, v pozadí pára z vlaku
- 1964 - The Man from U.N.C.L.E - TV seriál - působil jako konzultant
- 1967 - River Rivals
- 1995 - Behind the Scenes with Thunderball - archivní záběry
- 1999 - The James Bond Story - archivní záběry
[editovat] Filmy o Flemingovi
- 1989 - Goldeneye: The Secret Life of Ian Fleming (neboli Spymaster )
- 1990 - The Secret Life of Ian Fleming (neboli Spymaker: The Secret Life of Ian Fleming)
