Impaktní kráter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Impaktní kráter Tycho na Měsíci s výrazným středovým kopcem

Impaktní kráter je prohlubeň přibližně kruhového tvaru na povrchu těles v planetární soustavě (planet, měsíců a planetek). Impaktní krátery mají průměr od několika mikronů do tisíce kilometrů. Dno typického impaktního kráteru leží níže než jeho okolí. Jeho vyvýšený okraj se prudce svažuje do středu kráteru a pozvolna vnějším směrem. Velikost kráteru především záleží na velikosti dopadajícího tělesa (projektilu), na jeho rychlost při dopadu a jeho složení. Velikost kráteru je také významně ovlivňována vlastnostmi cílového tělesa.

Ve sluneční soustavě vznikly impaktní krátery na všech tělesech z pevným povrchem. Na některých tělesech však byly později zahlazeny geologickou činností. Například na Zemi se jich dochovalo pouze přibližně 150. Povrch Marsu a Měsíce však zůstal bez geologických změn a je impaktními krátery hustě pokryt.

[editovat] Vznik impaktního kráteru

Impaktní krátery vznikají obecně při srážce dvou těles v planetární soustavě. Nejvíce impaktních kráterů na povrchu planet a měsíců ve sluneční soustavě pochází z období jejího dotváření v době asi před 4,5 – 4 miliardami let. V této době probíhalo intenzivní tzv. kosmické bombardování.

Samotný impaktní proces, při kterém impaktní kráter vzniká, se dá rozdělit do tří fází:

[editovat] Dotyk a stlačení

Je nejkratší ze všech fází a začíná při něm předávání energie a hybnosti do podloží zasaženého tělesa. Od místa dotyku se šíří rázová vlna - dopadajícím tělesem i podložím cíle dopadu. Obě tělesa jsou stlačována (až na tlak několika gigapascalů), prudce se ohřívají a dopadající těleso brzdí. Materiál cíle i dopadajícího tělesa se vlivem zahřátí roztaví a částečně vypaří a ve formě rychlých výtrysků je vyvržen po balistických drahách do stran. Během této fáze dojde přenosu energie a hybnosti do podloží cíle v místě dopadu.

[editovat] Vyhloubení kráteru

Elastický rozžhavený materiál „odtéká“ z místa dopadu do stran. Podle velikosti dopadajícího tělese může tato fáze trvat jen několik vteřin až minut - čím větší je dopadající těleso, tím větší množství materiálu bylo roztaveno a jeho „odtok“ tak trvá déle.

[editovat] Závěrečné dotváření vyhloubeného prostoru

Po dopadu výtrysků materiálů z první fáze a po zastavení „odtoku“ taveniny se materiál začne vlastní tíhou vracet zpět do vyhloubeného prostoru. Stlačené podloží cíle v místě dopadu pod dnem kráteru elasticky vypruží nahoru. U kráterů malých velikostí dojde jen k sesutí materiálů se stěn kráteru. U velkých kráterů kromě toho stlačené podloží vypruží zpět a dojde k vytvoření středového kopce. Usazením vyvrženého materiálu, vytvořením okraje a případně středového kopce je celý proces ukončen. V některých případech může u největších kráterů a pánví trhlinami v rozpraskaném podloží docházet k pronikání magmatu ze žhavého nitra cíle do dna kráteru a zalít jeho dno. U největších impaktů na Měsíci tak došlo k vytvoření měsíčních moří (mare).